Vánoční pohádka mrazem malovaná

Vážení, kolegové a přátelé, portál Cukrar.cz Vám přeje aby vjem kouzla vánočních svátků Vám zůstal v duši co nejdéle a aby posvátná úcta, kterou v tyto dny pociťuje, Vám byla vodítkem a oporou ve dnech, kdy opět v životní běžnosti převládnou každodenní starosti. S přáním vlastnictví pokladu nejcenějšího, to jest zdraví, Vás všechny za redakci portálu zdraví
Jiří Řezáč z Větrníku.

Vánoční pohádko, dětských mých časů,
jichž knihu jsem právě teď otevřel,
spatřuji anděla zlatavých vlasů,
v nichž vísku rodnou, jsem zrakem zřel.

Dítko, jehož sen Štědrý den budí,
v zamrzlém okně obrázek vidí,
v něm kresba mrazu příjemně studí,
- obraz ztvárňuje velký shluk lidí. -

Ti lidé uctivě v obdivu stojí,
v prostoru chléva a jeslích na seno,
vědouc, že dítko zrozené, s Bohem je pojí,
jenž vůle své, jim všem seslal teď věno.

Nad místem zrodu jas hvězdy planoucí,
kterýž světlem všem lidem zvěstuje,
přeměnu světa a víru budoucí,
v níž boží vůle, lid světa častuje.

A tak tento den, v Štědrý se proměnil,
kdy zrod Ježíška lid světa vzpomíná,
příchod Syna božího, zvyk lidí pozměnil,
a v den Štědrý, svatý děj vzpomíná.

A též i já, ve vísku rodnou vstoupíce,
vybavím sobě dětský vid pozpátku,
v němž mráz štětcem a barvou měsíce,
na okně maloval vánoční pohádku.