Kdyby nebyl ani znám výsledek poslední disciplíny českého národního týmu, rozveselené tváře na zaslaných fotografií našich reprezentantů mluvily výraznou řečí, že to tentokráte bylo určitě o medailový odstín lepší. Ano, Národní tým kuchařů a cukrářů AKC ČR v závěrečné disciplině světového poháru v Singapuru vybojoval v teplé kuchyni stříbrné medaile.
O našem bronzu a jeho zákulisí jsme hovořili již včera.
Získat stříbro ve Lvím městě, které bývá pro evropské týmy opravdovou jámou lvovou, je nezměrnou lopotou, ale i značnou průkazností gastronomického umu.
Mít za soupeře Malajsii, bude sice o něco lepší než vstoupit do kuchařského ringu se samotným Singapurem, ale uvažovat o její porážce k.o. by byla troufalá představa. Podaří-li se s tímto „menším Singapurem“ uboxovat remízu nebo dokonce vyhrát na body, je to počin, jenž lze nazvat úspěchem, přihlédneme-li navíc k možnostem, které má k dispozici tato země Sandokana, sestávající ze dvou, od sebe dosti vzdálených poloostrovů.
Malajsie, která je ve velikostním poměru k Singapuru totéž co Asie k Evropě, tedy obrovitým Goliášem, se přece však na světových kolbištích musí sklánět před svým Davidem, který ji dokáže vždy porazit.
Ale to ať nikoho neplete. To co zdobí singapurskou kuchyni a její soutěžní umění, lze nalézt, byť mírně v bleděmodrém, i u projevu Malajců.
Oba celky mají ve svém soutěžním repertoáru souhrn toho nejlepšího, co ve své všeobecnosti asijská kuchyně nabízí a obě kulinářská družstva ve svých přípravách postupují shodně velmi sofistikovaně.
Malajský tým v zájmu dosažení kvalitního výsledku na světovém poháru v minulém Luxemburku, se přemístil dokonce do Evropy, konkrétně do Rakouska, aby získal nátisk evropského způsobu vaření!
To byla právě ta moje včerejší myšlenka v poukázání na bronzovou medaili ve studené kuchyni našeho týmu, v úvaze kdyby mělo naše národní družstvo tutéž možnost a před Singapurem si odskočit na nějakou asijskou soutěž, které by byly přítomny přední asijské týmy. A kdyby se už náš tým připravoval v Asii, nebylo by rovněž nikterak od věci, - opět kdyby - si mohl alespoň jednu ze svých příprav odzkoušet rovnou i ve Skandinávii.
Těch kdyby je v této úvaze jaksi příliš, a všichni dobře víme, že v reálném životě žádná kdyby neexistují. Ale Malajci to takto praktikují. Poodhrneme-li ovšem roušku zákulisí přípravy tohoto státu, tak zjistíme, že jeho sponzorem je malajská letecká společnost…
Čili uhrát stříbrnou plichtu s takovýmto soupeřem v jeho prakticky domácím prostředí je určitě dobrý výsledek. - foto Michal Moučka -
Dalším soupeřem našeho týmu byli Švýcaři, potažmo širší špička světové kuchyně. Zase se stačí podívat na výsledky reprezentantů helvetského kříže na posledním Luxemburku a objeví se nám celkové 3. místo, ale pozor, 1. pozicí se pyšnil švýcarský juniorský tým a rovněž i vojenský!
A je velká pravděpodobnost, že po poslední olympiádě někdo z mladíků již rozšířil řady seniorského celku, který z olympiády odjížděl pochopitelně jak jinak, než rovněž se zlatou medailí.
Tudíž vyrovnaný stříbrný souboj českého týmu s Malajci a navíc se Švýcary (zatím nejsou ale k dispozici bodové rozdíly) v teplé kuchyni, je výsledek, který dává slušnou naději pro české reprezentační družstvo na dalších vystoupeních na mezinárodní scéně.
Den zahájení našich barev v teplé kuchyni, nezačal vůbec dobře. Přepravu z hotelu do místa děje zajišťuje pokaždé autobus. Na chodníku postávající čeští kuchaři toho rána marně vyhlíželi typickou barvu jejich přepravního prostředku, a neklid se stupňoval každou minutou.
Když už doba čekání překročila kritickou mez, bylo zřejmé, že tentokrát ve spolehnutí doposud dobře fungujících služeb se se zlou potážou, a že budou odkázání na vlastní dopravní výpomoc.
Druhé město světa v hustotě obyvatel na čtvereční kilometr má hojnou zásobu vozidel s označením taxi, a bez ohledu na nějaký ten místní dolar se bralo vše, co se nalézalo po ruce. Konec nenadálého děje však končí happy endem a pohroma hrozícího propásnutí zahájení byla zažehnána.
Manažer Konopka se k průběhu děje teplé kuchyně vyjadřuje slovy:
„Náš tým pracoval ukázněně ve vynikající náladě, jídla umíme téměř nazpaměť. Toto menu jsme vařili celkem 5x pro více než 80 osob – tedy naše menu ochutnalo cca 500 lidí a 3x zkušebně po deseti porcích.
Jistota s jakou náš „nároďák“ pracoval byla fantastická: Kapitán týmu Honza Horký udržel po dobu šesti hodin zrežírovaný časový rozvrh práce v přesně naplánovaném časovém a postupovém harmonogramu až do doby výdeje. V průběhu dvou hodin se uskutečnilo vydání všech objednávek, s následným úklidem a před vyhlášením výsledků půl hodinou na odpočinek.“
Zisk stříbrné medaile je pro náš tým nejenom dobrým výsledkem, ale i zadostiučiněním za předchozí studenou kuchyni. Singapur bývá pro evropské favority tak trochu pohřebištěm a je otázkou, zda nepřítomnost skandinávských a americko-kanadských týmů, nemá svoji podstatu právě v této skutečnosti.
Avšak, ten kdo do Lvího města přijel, měl tím možnost si osahat světovou soutěž z „druhé strany“ a dostal příležitost si do pažby velkých zkušeností zhotovit hluboký zářez významných poznatků.
