" Konečně doma!" Asi taková myšlenka, v případě členů Národního týmu AKC ČR s určitostí pronesená nahlas, měla obdobnou váhu, jako když mořeplavci objevitelé po dlouhodobé a strastiplné plavbě uviděli pevninu. První velkou zkoušku má český reprezentační tým za sebou a hodně ostrý asijský chlebíček bude zapsán dlouhodobě, neřkuli na doživotí v paměti každého jednotlivého člena. Reprezentační družstvo České republiky pomýšlelo s určitostí o trochu výše, ale asijských subjektivních rozhodcovských "pár facek" jsou pro rozvoj týmu mnohem prospěšnější, než kdyby přivezl všechny zlaté, protože ten méně úspěšný si ze souboje odnáší více poučení než ten, kdo vyhrál všechno.
Ostatně naši moudří předci velmi dobře věděli co praví, když říkali, že první vyhrání z kapsy vyhání. Další olympiádu máme v roce 2012, tedy s přihlédnutím k letošnímu dubnovému měsíci, ještě za dvaapůl roku. A to je dostatečná doba na poznatky, konsolidaci a přípravu. Singapur a další světové poháry jsou bitvami, ale teprve až olympiáda bude tou skutečnou světovou kulinářskou válkou. A jak válčil náš český sever proti asijskému a oceánskému jihu, nám v otázkách zodpoví z pohledu své funkce, manažer Národního týmu AKC ČR, Tomáš Konopka.
1 – Čím začínal den manažera národního týmu na asijské pevnině a čím končil?
Sprchou. Kdo už někdy byl tak daleko tak mi dá za pravdu. Co se týká práce, tak každý měl svůj úkol a každý pracoval samostatně a podle svého tempa. Někomu vyhovovalo pracovat v noci, jiní upřednostnili práci ve dne. Poslední den před vystavením studené tabule se pracovalo non - stop. Můj den začínal kontrolou, zda je vše v pořádku, jestli se nám nikdo neztratil a pak běžnou prací podle potřeb týmu.
Den jsem končil napsáním krátké zprávy o průběhu dne a našich bezprostředních pocitech z končícího dne .
2 - V čem je hlavní odlišnost soutěže tohoto typu v Evropě a Asii?
Pro mě byla trochu ledová sprcha chování některých asijských komisařů. Z Evropy jsem zvyklí na otevřenost, nikdy se mi nestalo, že by nás komisař odbyl větou, že se mu to nelíbí, že tomu nerozumí a dál nevysvětlil proč. Jinak je to soutěž jako každá jiná, kterou jsem zatím prošel. Snad jen úvodní ceremoniál stojí za zmínku, jako obzvláště povedený a velkorysý.
3 - Do jaké míry byla dobrá, případně nedobrá spolupráce s asijskými pořadateli?
O Asiatech je známo, že jsou velmi ochotní a snaží se vyjít vstříc. Jak pořadatel, tak hotel nám vyšel maximálně vstříc ve všech bodech a žádné problémy nenastaly. Spíš naopak, v některých věcech nám pomohli víc než museli. Například hotelový florista nám pomohl s přípravou designu stolu, který jsme původně měli vymyšlený jinak, ale přeci jen jsme si nechali poradit a dobře jsme udělali. Připravil pro nás dekoraci s drobnými květy v barvách národní trikolory. Jediný zádrhel, který nastal, byla komplikovaná domluva s místní přepravní službou, která podle nás na poslední chvíli změnila podmínky přepravy, samozřejmě pro nás velmi nevýhodně.
4 – Které suroviny jste si přivezli a které pořizovali až v místě soutěžního děje a jaká byla dostupnost jejich nákupu?
Téměř všechno jsme kupovali na místě. S šéfkuchařem jsme byli měsíc před naším odjezdem ve spojení. Náš seznam měl celkem 4 strany a stále jsme si upřesňovali, co a v jaké kvalitě chceme.
Jediné co jsme propašovali, byl tvaroh na strouhání - to byl trochu risk, ale víme, že tuhle surovinu jinde nekoupíme než doma.
Zbytek věcí, které jsme nepořídili v hotelu, jsme nakupovali v místním obchodu, který byl velmi dobře zásoben.
5 – Singapur byl Vaší první opravdovou soutěží v roli národního manažera. V čem byla tato konfrontace s asijskou realitou objevná oproti dosavadním poznatkům?
Pro každého z týmu začíná soutěž měsíce před samotným začátkem, kdy se každý soustředí na svůj úkol. Ten můj spočíval v dopravení celého týmu do Singapure a zpět, pokud možno dohromady, zařídit pro všechny ubytování, aby měli všichni co jíst, zajistit potřebné surovinové produkty, prostor pro vaření a aby měli naši reprezentanti kde vystavovat. Nebylo to jednoduché, ale všechno jsme zvládli i díky manažérce AKC paní Albrechtové, která s námi jela jako ambasador a zároveň jako support. Patří jí veliké DÍKY!
Mám spoustu poznámek, co příště naplánovat lépe, zbytečně jsem ztrácel čas nepodstatnými událostmi - to do příště zlepším.
Například na podzim jedeme soutěžit do Lucemburska, ale v srpnu jsme si naplánovali cestu do hotelu kde budeme dělat přípravu. Musíme okouknout kuchyň, seznámit se s hotelovým personálem, abychom nebyli cizí, projet si trasu mezi hotelem a výstavištěm a zjistit délku jejího trvání a další podrobnosti, abychom co nejvíce ponížili možnost nečekaných překvapení. Do obsahu této naší inspekční cesty budou rovněž náležet poznatky typu, kde a v jakém dosahu nalezneme trhy a obchody a jakým sortimentem se můžeme jejich prostřednictvím zásobit. Jde o to až budeme v místě působiště, abychom mohli jít za svými požadavky na jistotu.
6 – Do jaké míry jste měl možnost konfrontovat práci svých manažerských kolegů z jiných týmů?
Neměl jsem moc možností, byl jsem dost zaneprázdněn jinými starostmi, je to jeden z bodů, co musím do příště zlepšit.
7 – Kdo ze zúčastněných reprezentačních kolektivů měl nejlepší vybavení, případně zázemí a v čem spočívalo?
Tradičně nejlépe jsou vybaveni Švýcaři, my jsme jen vzdychali nad jejich servisními bednami, které lze jednoduše sklopením víka změnit na stůl. Vnitřní uspořádání bedny je tvořeno šuplíky ale i vsuny pro rozměr GN 1/1. Do budoucna budeme muset takovouto výbavu řešit, protože to nepůsobí nikterak moc profesionálně přivézt všechno vybavení v plastových přepravkách. V současné chvíli z profesionálního vybavení máme k dispozici pouze termobedny našeho partnera Blanco.
8 – Co se musí od teď po singapurských zkušenostech z manažerského pohledu změnit?
Změnit můžeme snad je styl a míru příprav. Přeci jen pořád musíme myslet na to, že jsme všichni zaměstnáni a práce v národním týmu je naše aktivita ve volném čase. Všichni zaměstnavatelé se snaží podpořit své členy jak to jen jde, za což jim velmi děkuji a snažím se je informovat dopředu o všech našich aktivitách. Času je ale málo a tak s ním musíme lépe hospodařit - pokud tedy něco budu měnit, tak ještě více zlepšit časovou efektivitu a plánování.
9 – Jakého ducha a podobu má singapurská kuchyně v běžných restauracích?
Netroufám si být odborníkem na asijskou kuchyni, koneckonců, kvůli tomu jsme v Singapuru nebyli. Vyzkoušeli jsem několik jídel ve stáncích v čínské čtvrti. Ve velkém množství všech nákupních center jsou vždy patra věnovaná jídlu a občerstvení s bohatým sortimentem.
Vyzkoušel jsem obojí a musím říct, že mně mnohem víc chutnalo na ulici. Možná je to atmosférou všudypřítomných nejrůznějších vůní, které v tak trochu sterilních nákupních centrech chybí.
Zatím nejlepší kachna jakou jsem kdy jedl, byla v krytém průchodu na kraji čínského města, kdy mě rozum říkal nejez to, ale moc jsem to chtěl ochutnat – a kachnička byla úžasná.
10 – Závěrečný náhled z manažerské pozice na celou naši skupinu, případně ostatních týmů?
Je to pro mě čest vést tak dobrý tým na mezinárodní soutěž s kreditem světového poháru. Práce v národním týmu je sice velice těžká ale velkou satisfakcí je vidět nadšení všech jeho členů pro možnost prezentace české gastronomie. Za skvělou práci byl národní tým ohodnocen nejen medailemi, ale i mediální pozorností. V této cestě chceme pokračovat dál – což znamená, tvrdě pracovat.
Všichni soutěžící předvedli to nejlepší, co mají ve svém repertoáru a tak můžeme zavřít za Singapurem list a věnovat se přípravě na světový pohár ExpoGast Lucembursko, kde se sejde mnohem širší světová kulinářská elita a boj o medaile bude jistě tvrdší.
