Lokální potraviny – přirozenost a kvalita

Zběžná prohlídka regálů v supermarketech či zelinářských krámků nám ukáže, jak absurdně může svět bez hranic také fungovat. Zatímco zdravý rozum nám automaticky spojuje jablka s českými sady, libový kousek vepřové kýty s českými vepříny a třeba med s českými loukami, pohled na informace o zemi původu daných potravin psaná navíc zpravidla titěrným písmem prozrazuje jablka z Polska, vepřové z Rakouska a med nepochopitelně třeba až z jižní Ameriky nebo Číny. Totéž platí o zelenině a dalších potravinách, které mají v Čechách a na Moravě historické kořeny, dobře se jim tu daří a mají zde prvotřídní kvalitu.

Kvalita českých potravin je prověřena generacemi, na výrobcích našich zemědělců vyrůstala také většina z nás. Přestože záplava levných cizokrajných potravin na pultech navozuje iluzi zbytečnosti této tradice, opak je pravdou. Čeští farmáři jsou přeci tím nejpřirozenějším dodavatelem kvalitních potravin na náš stůl a jejich výměna za dovozové potraviny vyráběné navíc většinou dle benevolentnějších norem, než jsou ty české, by byla škoda nejen pro naše chuťové pohárky.

Pomeranče a banány z našich sadů si asi nikdy nedáme, ale u potravin, kde můžeme být plně soběstační, je volba lokálního zboží jasná. Po letech, kdy vše z dovozu bylo jaksi  automaticky považováno za to kvalitnější, lepší, IN, už řada lidí přichází na to, že rajče dovezené z tisíc kilometrů vzdálené plantáže, muselo být utrženo ještě nezralé, poté namořené chemií, aby vydrželo cestu, a geneticky upravené, aby vypadalo dokonale ještě po dalších dvou týdnech na pultech obchodu. České rajče možná není vždy designově dokonalé, možná není jedno jako druhé, ale má chuť, vyrostlo v zemi, nikoli v nádobách s tekutými hnojivy a mělo šanci dozrát. To samé platí o česneku, jablkách, mrkvi, bramborách, ale i mase, pro jehož druhou evropskou jakost se český trh bohužel stává odbytištěm stále častěji.
Naštěstí ale už mnohým svítá a raketový nárůst obliby farmářských trhů je toho dokladem. Stále více lidí také zkoumá na obalech zemi původu, protože ta je na chuti potravin skutečně poznat, o výživových hodnotách a obsahu chemie (hnojiv, konzervantů, antibiotik atd.) ani nemluvě.

A v čem jsou teda naše potraviny lepší než ty z dovozu?

ČERSTVOST. České potraviny ke svým zákazníkům necestují tisíce kilometrů, nemají za sebou skladování, přepravu na letiště, mnohahodinový let a překládku v zemi určení. Přímo z rukou českého farmáře míří na pulty obchodů nebo stále častěji do tašek návštěvníků nejrůznějších trhů.
 
VŮNĚ A CHUŤ. Česká jablka, okurky nebo třeba rajčata dozrávají přirozeným způsobem na poli. Ovoce a zelenina dovážené ze zahraničí se sklízejí nezralé, a tak musí dozrát po cestě v kamionech nebo po chemické ošetření v dozrávárnách. To ovlivní nejen jejich vůni a chuť, ale také obsah vitamínů. Vůně a chuť českých produktů se naproti tomu zachovávají i na pultech.
Vychutnejte si ji.

TRADICE. Český zemědělec je desítkami let ověřený přirozený dodavatel potravin na náš stůl, právě na českých produktech vyrostly generace našich předků. A ne nadarmo se říká, že bez znalostí minulosti nemáme ani budoucnost.

VÝŽIVOVÉ HODNOTY. Cestování zahraničních potravin ničí množství využitelných živin a vitamínů. Naproti tomu staletá konzumace a přirozená selekce lokálních potravin učinily české produkty ideálními pro náš zdravý a plnohodnotný život. Na vitamíny a další prospěšné látky z lokálních potravin jsme zvyklí a prospívají nám.

KVALITA. České normy pro kvalitu potravin jsou ve většině případů výrazně přísnější než normy Evropské unie, kterými se řídí dovozci a na export zaměření zahraniční výrobci. Často se tak stává, že se na našich pultech objevují potraviny, které by kvůli nízké kvalitě v zemi svého původu neuspěly. Čeští a Moravští farmáři ale nic jiného než prvotřídní kvalitu vyrábět, nejen že nechtějí, ale ani nemohou.

EKOLOGIE. Za každou bramborou, litrem mléka či plátkem masa z dovozu stojí také zbytečné litry nafty do kamionů, ucpané dálnice emise oxidu uhličitého a v neposlední řadě také chemie, která zboží na dalekou a dlouhou cestu a dlouhé skladování připraví.

INVESTICE DO NÁS. Volba domácího zboží je i investicí do našeho okolí a tím vlastně i do nás samých. Zemědělství je nejvýznamnějším zaměstnavatelem na venkově, práce farmářů je službou nám všem.

NAŠE ZEMĚ. Česká krajina patří mezi nejkrásnější na světě. Je jen obtížné představit si, jak by vypadala bez starosti a péče svých hlavních opatrovníků – českých zemědělců a farmářů.

ZDRAVÝ ROZUM. Česká země je naším domovem po dlouhé generace, které ji kultivovaly dle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Živí nás a její produkty jsou zde hlavně pro nás. Nebo si opravdu někdo může myslet, že by to mělo být jinak?