Valentýnská růže

Valentýnská růže

Byť je čas mrazu, sněhu,
a tělo rozechvívá chlad,
- já v teple vnímám tvoji něhu –
a to, že máš mě rád.

Oči v záři, něha v hlasu,
v nichž struny houslí zní,
je to doba lásky času,
jež mou mysl rozněžní.

Dotyk dlaní a stisk rukou,
jež tepla navozují děj,
naše srdce prudce tlukou
- ach lásko, hřej nás hřej! -

Spalující síla děje,
předčící i slunce žár,
nitro mé se v touze chvěje,
- ach, cože přijde dál? -

Polibek, jenž úvod mívá,
aktu lásky vyznání,
tak to přece vždycky bývá,
- když zvon touhy vyzvání. -

Růži lásky tobě dávám
a ty do mého jí vkládáš klína,
- v lásce se ti odevzdávám -
v den svatého Valentýna…