fiogf49gjkf0d
Mayské proroctví o konci světa – soudný Den ! – 20.
Stojíme tu v poslední den,
- ti poslední z pokolení -
jež sní dávných věků svůj sen,
- v němž dnes dojde k probuzení. –
My, jež určila historie,
uzavřít epochu žití,
my, - kterým nyní hrana bije, -
my, - komuž již není zbytí. -
Sluch zahlušen bitím zvonů,
lid zbaven je práva veta,
útrpně zní zvuky tónů,
- v hrůze zvěsti konce světa! –
Stojím s Máyem na návrší,
vůkol nás se půvab leskne,
a krása kraje - aniž tuší -
- po chvíli v pouhou čerň zeschne. -
„Jsem zde, - ctěný, moudrý Máyi, -
bychom vposled slovo dali,
když má být celý svět v háji,
- tak jsme se ho teď dočkali!“ –
Máy vzhléd´ ku mně, - s jiskrou v oku:
„Ach vy lidští pozemšťané,
vy mít třeba tisíc roků,
- tak budete mysli slabé!“ -
„Cože pořád máte s koncem (?)
a hlásíte příchod smrti,
dokonce bijete zvoncem,
- Máyové vás tak nenutí!“ -
Máy vzhléd´ k zlaté slunce dráze,
a řek´: „Teď ti něco sdělím,
známe recept proti zkáze,
- jak vyhnout se meči dějin.“ –
„Osud mívá dvě možnosti
jak uzel konce ukončiti,
buď rozvázat v trpělivosti
či mečem jej rozetíti.“
„Konec světa není koncem,
v němž by došlo k pádu času,
vesmír bude zvonit zvoncem,
- dobrým lidem v zlatém hlasu.“ -
„Neboj ty se lide dobrý,
- neboť čeká tě spasení, -
a ty kdos´ - nebyl člověk bodrý, -
- tak v žáru kosmu smažení!“ -
„Dobří přejdou na Orion,
a žít v hvězdném budou ráji ,
a zlé lidi potká zlý skon,
- tak rozhodli staří Máyi!“-
„Však tak - bude v jiném času, -
- jenž znaj´Máyi, konce znalí, -
konec, - zazněl jen v lidském hlasu -
- ten ortel nevyřkli Máyi!“ –
„My jen kalendář dál nepsali,
- pro vás byl to konec světa, -
- to lidé o zkáze psali -
- z máyských úst nepadla ni věta!“ -
„A vy lidi sami jste si
- konec světa vybásnili -
vymýšleli různé běsy,
- a nás Máye pošpinili.“ -
„Čas konce - tu ještě není, -
nutno na něj déle čekat,
- to datum má jiné znění -
netřeba se proto lekat.“
„Když ustal chod kalendáře,
- vznik´ prostor pro lidské báje -
to byl zlom na ději čáře,
- a lid jej hlásal v širé kraje.“ -
„Ne však Máyi, leč vy lidi,
- hlásali jste konec světa, -
lidstvo rádo horor vidí,
- zvlášť když k druhým přijde běda.“ -
„Všude konec, symbol kříže,
a nám kdos´ chtěl vzít Boha dar,
který vy lid, - od dob Ježíše, -
- hledáte pod názvem svatý grál“ –
„Teď zjevím tajemství světa,
vzhlédneš v svatého grálu tvář,
- svatý grál,- ta lidská meta,
věz, to je - „Mayský kalendář!“-
Kdyby do mne hrom uhodil,
či kdyby i svět ohněm vzplál,
víc bych se byl nepodivil,
- že kalendář je svatý grál! -
„V svatém grálu je moc skryta,
a též všeho moudra znění,
- v něm je tajná šifra vryta -
a je předmět lidu snění.“
„Kdo má grál, tak ten má sílu,
- záleží jak chce panovat, -
zda chce grálem vládnout v míru,
- nebo chce se zlem vabank hrát?“ -
„Ten kdo žezlo zla chce třímat,
ten mezi vámi světem chodí,
vaše hlavy chce jím stínat,
- a proto zlo všude plodí.“ -
„Zbohatnout chce tento člověk,
- na smyšlené zkáze světa, -
šířil, že lidstva teď skončí věk,
- doufá, že velký zisk ho čeká.“ -
„Chtěl se proto grálu zmocnit,
by jeho prostřednictvím vlád´,
a chtěl tak zvěst zplnomocnit,
a prvého muže světa hrát.“
„Vymyslel zkázu o světě,
- a vložil ji do úst Máyům, -
leč neznal - tajný kód ve větě, -
napříč rozměru všem krajům.“
„Však neznal co skrývá schrána,
že jím hledaný svatý grál,
je darem od Boha Pána,
- jež nám Máyům on sám dal!“ –
„Bůh nám jej dal do úschovy,
- však lid měl ke krádežím sklon, -
tak Pán nám dal domov nový
- a přemístil nás v Orion.“ –
„Ze souhvězdí Orionu,
hledíme my v hvězdnou dál,
s požehnáním Boha k tomu,
- by střežili jsme svatý grál!“ –
„Tak to bylo pozemšťane,
- a nás bavil ten váš zájem, -
který s námi vždy vyvstane,
- proč že nastal s Máyi ámen?“ -
Márjá panno, Ježíš zlatý,
z Nebes slyším bití zvonu,
Máyové a též grál svatý
- nachází se v Orionu !!! –
Starý Máy se pak zahleděl,
do mé tváře udivené,
a já v žasu se dozvěděl,
že nebude tak zle, ne, né…
Takže tedy zlo člověka,
- nikoli však věštba Máyů -
- v lidech je zla plná řeka, -
a plno dalších černých tajů.
Máy pohlédl shovívavě
v mou udivenou tvář,
zmatek jsem měl z toho v hlavě,
- však jasu žití zřel jsem tvář. -
„Víš ty lidský pozemšťane,
lid bude žít – to teď známo -
vezmi sobě knihy známé,
a přečti si, co tam psáno.“
„ Otevři si synu Bibli,
bys´ zvěděl záhadu děje,
v Bibli taj budoucna sídlí,
- tam vše v předstihu napsáno je!“ -
Otevírám Písmo svaté,
v touze zvědět osud světa,
mé smysly jsou šokem jaté,
hle, - zde je ona spásná věta. -
V Bibli stojí psána věta,
- že na počátku bylo slovo, -
ta věta je spása světa,
můj ty Bože, to je ono!
Tak i zde to o slově je,
- jež jsme špatně přeložili -
život v Zemi v dál pospěje,
- a my zkázu tak přežili. -
Hledím na to a čtu znovu,
je to vlastně prostoduché,
ten taj je skryt ve slovu,
- jež je vlastně jednoduché! -
Neboť řeknem-li dvě slova,
- hodně - nebo třeba - mnoho, -
byť ve znění není shoda,
- mají významu jen jednoho. –
Ach ta právní gramatika,
- v níž slovíčko mění význam, -
- ta osudů se mnohdy týká, -
tak teď už se v ději vyznám!
A též jsem si uvědomil,
že v úvodu rozhovoru,
jsem Máyi dotaz položil,
zda-li dojde k světa bolu?
A doslovně jsem se zeptal:
- Zda svět bude v pravdě v háji, -
zda je čas - by konec nastal,-
zda to takhle myslí Máyi?“
Ústa Máye mně sdělily
- čímž se děj zkázy převrací, -
že vinni jsou vlastně lidi,
- jež toužili po senzaci. -
„My o konci nemluvili,
- my jsme vůbec nic neřekli, -
vy lidé jste vytvořili,
- báj, že octnete se v pekli! –
„Víte milí pozemšťané,
- u vás totiž pojem - v háji, -
a v slovníku je to psané,
- v máyštině znamená - v ráji!“ -
Oči se mně otvírají,
koukám na něj jako flinta,
smysly pravdu poznávají,
- tomu říkám máyská finta! -
Vždyť vyřčená ona věta,
co podobné měla slovo,
měla být tím koncem světa
- avšak my žít budem nanovo! -
My když řeknem: „Je to v háji,“
- myslíme, že je to v hajzlu, -
ale Máyi, - myslí v ráji, -
a já jim to blbec zblajznu!
Máyský kalendář měl zdání,
že přichází konec světa,
však jiného mají znění
- máyská a pozemská věta –
Panebože, tak - né Máyi, -
- jen špatně přeložená věta -
dík níž lid stvořil báji,
o nešťastném - konci světa!-
„Pane Máyi, to je švanda,
co slovíčko všechno zmůže,
- z konce světa je tak sranda -
a dál budou - kvésti růže! -
Máyi slíbili tak lidu,
- že lid Země bude v háji, -
takže buďte lidé v klidu
- neb v ráji, mysleli ti Máyi! -
A až jednou konec přijde,
tak máme zde moudré Máye,
a lid – né, že – v směr háje vyjde,
- však do hvězdného půjde - ráje. –
Ale jen ti vyvolení,
- ti kdož v počestnosti žili, -
a ti, co zlu byli oddaní,
- tak ty zničí hvězdné pily!
Tohle bylo varování,
- a teď svým činem každý řekne, -
zda v nebeském chce žít zdání,
- a nebo chce skončit v pekle! -
A pro dobré lidi bude,
tak jak nám řekl starý Máy,
v Orionu místa všude,
- v tom pravém hvězdném smyslu - ráj!-
Budou tam žít ve směsici,
na souhvězdí Orionu,
dobří lidé jako kdysi,
- se starými Máyi (v ráji) spolu. –
Toť dar pro lid tohto světa,
- s tím, že lidi máte kliku -
jehož hvězdná zněla věta,
(v podání) - J. Řezáče z Větrníku! –
P.F. 2013 přeje všem J.Ř z V.
