fiogf49gjkf0d
Moravský pohár svým jedenáctým ročníkem opakovaně potvrdil oprávněnost být ve společnosti soutěží, která je hodna pozornosti širokého spektra soutěžích i příznivců sladkého umění.
Takže již druhé desetiletí se táhne šňůra, na níž se v její délce navlékly tři perličky, které svým sladkým třpytem rozblikávají každoročně pozornost z různých bodů své působnosti.
Idea námětu dortové soutěže vyrašila na vinné odnoži kraje, jenž je obepnut sladkými hrozny mámivě ušlechtilého nápoje až v jihovýchodní dáli naší republiky. V přísloví, že rovný rovného si hledá, vznikl původní tandem, který dotvořila jihomoravská metropole Brno, k němuž se do podoby ustáleného tria přidaly hanácké Atény, Kroměříž.
2. místo - Parmová Hana, Hotelová škola, Frenštát pod Radhoštěm
Druhé místo náleželo Hotelové škole Frenštát pod Radhoštěm, příspěvková organizace. Zřejmě slovanský bůh slunce, války a vítězství Ragest bděl z beskydského vrchlu Radhoště na dílo svých cukrářských lidiček.
Hana skončila na 2. místě, kdy však pamatuje i lepší časy. V Jeseníku, kde se bodovalo dílčím způsobem, si odnášela vítězství v dortové kategorii. Cukrářské tvůrkyně, potažmo Hana Parmová s trenérkou Miroslavou Pitrovou vycházely z daných podmínek, které měly k dispozici co se týče nářaďové výpravy.
A ukázalo se, že i na "pětníku" lze dosáhnout dobrého výsledku.
A boží vládce dominanty beskydských hor bděl určitě dobře, protože výtvor beskydské hotelové školy patřil vizážově k jedněm z nejlepších, což odborná poroty ocenila celkovým 2. místem. Zde je nutno vyslovit jednu důležitou poznámku, která mluví srozumitelnou mluvou o vyrovnanosti soutěže, kterou vystihoval bodový rozdíl mezi prvním a druhém místě, jenž měl výslednou diferenci 1 bodu!
Nyní se vrátíme ještě k vítěznému bzeneckému týmu. Vítězná soutěžící Monika Kroupová, koučovaná trenérkou Libuší Maléřovou z domácí bzenecké líhně, mají za sebou několik společných úspěchů. Pokud se pro tentokrát podržíme úzce jen výsledků Moravského poháru, tak jsme se při ohlédnutí na poslední ročníky s Monikou setkali již potřetí.
9. ročník zdobil vitrínu bezenecké cukrářky pohár za druhé místo. V jubilejním desátém, to již bylo vítězství, stejně jako i v letošním.
Cesta za těmito výšinami mívá kamenné podloží, které je nutnou trpělivou chůzí překonávat a navíc mít dobře nastudované zákononitosti soutěžního zákulisí.
Protože vítězství, potažmo jakýkoli úspěch vůbec, si vyžaduje v dnešníí době soubor mnohých poznatků, bez nichž se aspirant na vavříny neobejde.
Vyhrát pouze kvalitním zpracováním zadání, je jako chtít získat na olympiádě v plavání úspěch tím, že jsem absolvoval plavecký kurz. Úspěch v současnu je zcela o něčem jiném. Kvalita provedení je základ, který ovládá každý, ale s tím se nic nevyhraje. Cesta k úspěchu vede přes dominantní, a nezdráhám se napsat, že až šokojucí efekt, které vítězné dobré dílo, odliší od dalších několika neméně dobrých výtvorů soupeřek.
V případě bzeneckých cukrářských výtvarnic vedla cesta do světa, kterým byl soutěžní Mount Everest - olympiáda v Erfurtu -. Zde se jednou za čtyři roky sbíhají stezky nejlepších z nejlepších a tudíž jsou zde k vidění i nejlepší díla cukrářské tvorby. A jak je známo, že cizina bystří rozum, a o absolutní soutěži světa to platí dvojnásob.
Soutěžní úspěchy stojí a padají na jedné věci, kterou je prostá lidská vlastnost spočívající v tom, že se buď chce a nebo nechce. Protože práce, která spočívá v pouhém zapsání si čárky do notýsku, nejenomže k žádnému úspěchu nikdy nevede, ale je ekonomickou hloupostí ji dokonce honorovat.
Tedy, když se chce a dělá se s chutí, tak jak známo, že půl práce je hotové.
Tudíž s chutí do toho, ale nebude na závadu, pokud se ví jak na to! Jinak cíl záměru může být, i přes sebevětší snahu hodně vzdálen.
V souvislosti s bzeneckými úspěchy je potřeba vyslovit jméno vedoucí učitelky odborného výcviku oboru cukrář, Marie Kučerové, úspěšné soutěžní tvůrkyně let nedávných. Ta dobře zná soutěžní problematiku a její detaily dokáže přenést do prostorů výrobních dílen bzenecké školy i mezi své spolupracovnice.
A výsledkem jsou úspěchy, které bzenecké SŠ produkuje už po mnohá léta.
A zde s uvedeným tématem je nutné uvést dvě jména, zmíněná v 1. části reportážní série, Budík a Ševčík, která jsou už dnes sice významu minula, ale jejich rukopis je na tvorbě bzeneckých cukrářských úspěchů stále výrazně čitelný.
Předvojem zlatého úspěchu Bzence na 11. ročníku Moravského poháru byla olympijská mise mistrové Moniky Maléřové se svojí svěřenkyní Monikou, kde jejich zrak pročítal to, co bývá diváckému návštěvníkovi běžně utajeno.
Základem ozdobného monumentu byla čokoláda na níž umělecký dojem dotvářel karamel. Ale pozor! Čokoláda v sobě skrývala jedno pozoruhodné tajemství, že čokokládového efektu nebylo dosaženou obvyklou technlogií, ale tentokrát byla prolévána přes led! Konkrétně přes ledové kostky. Čokoláda působením chladu zatuhne, ale led se rozpustí a nechá se vytéct a tímto postupem dojde k vytvoření zajímavého obrazu osobité skulptury. Aby citlivost vjemu nerušily kapky, ovliňující povrch výrobku, tak toho se dosáhne pomocí speciálního spreye, v tomto případě bronzového odstínu, popřípadě potravinářskou barvou, kdy ozdobné doladění dodá výrobku výraz dokonalého zpracování.
Dle pozdějších slov poroty, ke kterým se ještě dostaneme, právě tato použitá technologie nového trendu, dosáhla, díky odlišnosti od ostatních, ten potřebný bodík, který měl v tomto případě cenu vítězného zlata.
Dvoudenní cukrářská soutěž, ke které náleží ještě den třetí, jenž vytváří slavnostná zahájení, je obrovská rachota, která se v laickém pohledu s cukrářskou tvorbou neshoduje. Ale opak je pravdou. Jedná se o nesmírnou námahu, která zasahuje jak fyzickou, ale i psychickou stránku soutěžících.
Vítězná Monika může vypravovat!
"Ráno bylo pro mne dobré a šla jsem do tvorby hned od počátku naplno. Ale práce s karamelem má své rozdílné podoby při přípravě a ve vlastní soutěži.
V mém případě jsem zjišťovala, že docházelo k jeho křehnutí, jež mělo za následek mou nervozitu, kdy hrozilo nebezpečí, že se dostanu do chapadel časové tísně."
O co je tíže na cvičiště, o to bývá lehčeji na bojišti. To za předpokladu, že nácvikový prstoklad se podaří rozehrát ve stejné tónině i při soutěži. Tím, že hodinová ručička měla v jedné fázi při Moničině práci trochu zrychlený chod, způsobilo, že díky nervozitě zazněl nějaký trochu neucelený tón, který se ale při návratu do dívčí duševní rovnováhy podařilo dotáhnout do polohy přesné intonace.
Sama Monika hodnotí práci svých kolegyň v její výsledkové úrovni velmi uznale a jednou mluvou se svou trenérkou Maléřovou, potvrzují stále těsnější scelování soutěžní úrovně ostatních škol a tím navyšující se trend Moravského poháru v dortové tvorbě.
- pokračování -
