Cukrářovy vánoce

Zdobí cukrář stromeček
Na vrch hvězdu připíná,
Vespod klade dáreček
Řetěz kolem napíná.

Ten řetěz stvořen je
z niti, kroužků, cukroví,
že to ono pěkné je
jeho děti dobře ví.

Táto ty náš cukráři
ukaž co jsi připravil,
dětem oči rozzáří
vánočních to krása chvil.

V čokoládě máčené
želé má tvar oblý,
dítka z Vánoc nadšené
mlsaj co je dobrý.

Zabalená figurka
ve staniol stříbřitý,
červená se Karkulka
visíc pěkně na niti.

Dál připravil cukrář náš
a jeho ruka umná,
tvarovaný griliáš,
dítě si jej cumlá.

A což na té větvičce
co zvoneček visí,
ve vánoční písničce
se hlas jeho mísí.

Octlo se též po ruce
v této roční době,
krásné pestré ovoce,
divilo se robě.

Cože ono možné je,
že červená jablíčka,
když jsou venku závěje,
přináší mu babička.

Je snad dílem náhody,
oči úžas šíří,
s tácem kde jsou jahody
maminka sem míří.

Malin barvy červené
na stůl klade děda,
dítko z toho zmatené
údivem si sedá.

K tomu ještě fialek
pod nánosem ledu,
kdo by to jen v skutku řek,
nésti vidí dědu.

Je to jako v pohádce
O dvanácti měsících,
co Marušku nakrátce,
zachraňují v chvílích zlých.

Nuž tak dítě kousni si,
vem ovoce hezké,
ono stále myslí si,
že z pohádky je české.

Když jej béře rukou svou,
držíc v rukáv mámu,
chuť má víc než úžasnou,
byloť z marcipánu.

Krásný je strom vánoční
vždy na konci roku,
v duši hezky struna zní,
básník píše sloku.

Chce vyslovit přání Vám,
kolegové vážení,
prosbu já k Vám jednu mám
v cukrářském tom snažení.

Nedejte se otrávit,
zlobou bídy ducha,
snažte se vždy vytvořit
nad čím mnohý juchá.

Nechť Vás téma napadá
jak zpestřit náš ten svět,
ať cukrářská zahrada
překrásný je květ.

V poezii večera
Jež Štědrý nese jméno,
píseň krásná zazněla,
přejíc vše dobrého.