Povídala jedna pani

Povídala jedna pani
v rozhovoru uličním,
povídala druhé pani
o objevu svátečním.

Představte si drahá pani
- rozvíjela drbárnu -
neříkám vám žádné lhaní,
soused pořídil si cukrárnu.

Není možná, opáčí ta,
kdepak asi na to vzal,
- znějí slůvka ostrá, tichá -
sotva na ni vydělal.

Těžko říci, nevím věru,
chlap ten má svůj filištron,
udělal snad zpronevěru,
či snad ukrad milion.

Nakoukla jsem já tam jednou,
jen tak zdáli od dveří,
líce mě až z toho blednou,
to se těžko uvěří.

Narváno měl on tam zcela,
uvnitř i vně zahrádky,
host platil stokorunou
a nechtěl vůbec nazpátky !

Otočím se na podpatku,
chlap ten jeden mizernej,
nedám groš či snad zlatku,
byl by brzo bohatej.

Koupím si však zákuseček
chutný, dobrý, vonící,
ne od souseda zbohatlíka,
nýbrž ve vedlejší ulici.


Tyto verše nesložil
J.P. Větrník
nýbrž život kolem jeho cukrárny