fiogf49gjkf0d
3. místo SOŠ a SOU Třešť
Atmosféra výrobního prostoru kroměřížské školy na mě dýchla odlišným dechem, než tomu bývá při jiném druhu soutěží. Vládla zde až posvátná harmonie souznění klidu v sepětí s prací žáků. Tento odlišný pocit mě provázel po celou dobu soutěže i ve velkém sále, kde se koná slavnostní ceremoniál. A jsem skálopevně přesvědčen, že nešlo o pouhou trému soutěžících, nýbrž o osobitý druh poznání, který se nazývá pokora. Vlastnost, která se nám v dnešní přetechnizované a hektické době začíná pozvolna vytrácet. Jedná se o duševní stav, který je jednou ze složek posvátných Sedmi ctností, kdy k porozumění jejich obsahu musí být člověk obdařen vrozenými vlastnosti či spíše k nim dospěje osobním poznáním v průběhu ne zrovna příjemných životních okolností.
A v přítomnosti žáků, v tomto případě cukrářských výtvarníků, byla stopa jejich životních osudů zřetelně přítomná, a bylo to tím prvým co mě ihned při vstupu udeřilo do chřípí mého vnímání a nezapírám, že i až zamrazilo.
Maně jsem si vzpomněl na citát, že život není to co chceme, ale to co máme…
3. místo - SOŠ a SOU Třešť
Krbová Veronika, Danzanvaanchig Uyanga a trenérka Veronika Jelínková
Hodnotící komisařky
Pod tíhou vzduchoprázdna v pořádání soutěží tohoto typu, tj. pro žáky se zdravotním postižením, vznikl u kroměřížských nápad tohle bílé místo na mapě soutěžních klání zacelit.
Počátek byl v nalezení názvu, který dostal podobu, která prozrazovala charakter soutěže a to
SLADKÉ OPOJENÍ.
Tento samostatný druh výuky má své zastřešení pod SŠHS Kroměříž. Prvopočátek byl v podobě malé školy ve skromném kroměřížském příbytku, ale čas a závažnost námětu ji přemístila do zmíněného prostoru s větší možnosti využití výuky pro hendikepované žáky.
Škol tohoto typu je po Česku více a na jejich adresu směřovala pozvánka na první soutěž od kroměřížských průkopníků a na hozenou rukavici v nabídce zúčastnění se soutěže, zareagovalo tenkrát 5 škol.
To byl počátek, jenž dosáhl v tomto roce již desatera svého opakování a který přes každoroční námětovou různorodost zadání má jednu neměnnou konstantu, kterou je každoroční periodické pořadatelství místní Střední školy hotelové a služeb Kroměříž.
To, že Sladké opojení není pouze lokální záležitostí, svědčí různorodá pestrost přihlášek v širokém spektru celé republiky, kdy lze jmenovat Prahu, Brno, různé oblasti Vysočiny, Slezska a dalších. Trvalá účast a nárůst trendu kvality soutěžního provedení potvrzují oprávněnost vzniku této osobité cukrářské soutěže a přínos její výukové pedagogiky.
OUPRŠ Hlučín
Tolik pohled do hlubin tajemství duší mládeže, která má zdravotní stupeň postižení, který se odborně nazývá autismus či Aspergerův syndrom, nebo i jinak. Tak jak je někdo blond a někdo zase tmavovlasý, tak takto jsou na tom i tyto děti o nichž byla tato reportáž v podobě jejich soutěžně cukrářských prací. Sudičky jim daly do vínku života trochu jiné poslání, než jsme dostali třeba my, kteří si říkáme normální. Při vyslovení této kvalifikace duševního či společenského stavu, případně tělesné vizáže a možností, vzniká otázka co vlastně znamená být normální?
Nejedná se v takovém případě být tím, kdo není víc než tuctový, jenž se nedostal darem osudu nebo svým vlastním přičiněním nad rámec běžného průměru? Není to někdy a možná i většinově nevýrazný výsledek naší mdlé dílčí práce nebo celoživotního postoje k hodnotám, kdy neúspěch v jejich dosažení někdy alibisticky skryjeme do rčení, že nemáme čas?
V takovém případě, když mně je podáno zdůvodnění něčího neúspěchu tímto argumentem, tak odpovídám, že neexistuje nemít čas, že je to pouze naše neschopnost si ho zorganizovat či si neumíme rčení postupové priority v naší snaze k dosažení cíle stanovit. Vždyť my máme k dispozici každý den 24 hodin jako měli i takoví velikáni kterými byli například matematik a fyzik Albert Einstein, komponista Ludwig van Beethoven, vynálezce Alva Edison, malíř Vincenc van Gogh, komponista Wolfgang Amadeus Mozart, počítačový génius a nejbohatší muž světa Bill Gates, hudební skladatel Bedřich Smetana, spisovatel Mark Twain a mnozí další.
Víte proč jsem záměrně jmenoval tyto osobnosti?
Protože každý z nich trpěl či trpí určitým stupněm postižení, které se rovněž nazývá autismus nebo Aspergerův syndrom, stejně jako děti o nichž byla tato reportáž!
Prostě v životě bývá něco za něco. A nikdo z nás „normálních“ nemůže vědět, zda v někom, kterého řadíme do skupiny těch „jiných“, není někdo s neviditelnými vlastnostmi, které ho řadí o nějaký výkonostní stupeň nad nás „normální“?!
Vždy bychom měli mít na paměti, že je nad námi něco, čemu nejsme schopni porozumět, ale ti co mají schopnost vnímat, dobře ví, že to něco je v našich životech neustále přítomno a že právě to ono něco určuje či ovlivňuje chod našich životů.
A při nalezení, alespoň pocitově, této nadhodnoty, dojdeme k poznatku, že pro dobu nám určeného života je třeba mít pokoru a naučit se jejím prostřednictvím přistupovat i k těm ostatním. Protože to, co umíme není až tak naše zásluha, protože ta vlastnost, která nám umožňuje umět, jak rádi o sobě tvrdíme, nám byla shůry dána!
- konec -
