Reklama |
Kavárna i cukrárna musí poskytovat pocit zvláštnosti Od roku 1996, kdy Barbora Škorpilová založila společně s Janem Nedvědem ateliér Mimolimit, zrealizovali na čtyřicet svých architektonických a designérských projektů. Skoro polovinu z nich tvoří návrhy interiérů restaurací a kaváren. Nedávno k nim přibyly další dvě - Café Emporio a Café Nubo v pražském nákupním centru Palác Flóra.
V čem jsou ty kavárny stejné a čím se liší? Ve všech mají stejnou kávu a dorty, ale úplně jiný interiér, což bylo přání investora Davida Mizrahi. Čím vás přitahují kavárny ? Naší první realizovanou restaurací byla v roce 2000 Zahrada v Opeře, zakázku jsem brala jako výzvu. Nikdy před tím jsem nic podobného nedělala a nikdo nevěřil, že to zvládnu. I já jsem měla určité pochybnosti - v bývalém Parlamentu, mezi dvěma dálnicemi, to přece nemůže být úspěšné místo, říkala jsem si. Ale přesto se to povedlo. Tím byl odstartován určitý boom mých restaurací a kaváren . Jak by měla podle vašeho názoru kavárna vypadat? Musí být přívětivá a milá. Dokonce víc než byt. Proto se člověk k takovému zadání musí chovat jinak, než když dělá byt nebo kancelář. Jak? Když navrhujete interiér kavárny , musíte lidem nabídnout zvláštní pocity, atmosféru, která je přitáhne. Jak to dokážete? Základem je dobrá dispozice a její variabilita, promyšlená tak, aby se hostům příjemně sedělo a aby měli mezi sebou dobře nastavené vzdálenosti. Nezastupitelnou roli hraje světlo, barvy, dekorace i personál. Existuje na to nějaký klíč? Když teď řeknu pár věcí, tak je velká pravděpodobnost, že to bude kavárna , která je pohodlná: Židle s područkami, menší, lehčí stolky, protože lidem dávají pocit, že sedí blíž u sebe, jemné osvětlení, nepřesvícený interiér, kombinace židlí a lavic, škála teplých barev, svíčky, exotické květiny - prostě taková dovolená. Ale všechno se to dá porušit a přitom vytvořit příjemnou kavárnu . Co je v kavárně důležitější, dobrá káva anebo dobrý design? McDonald's zadal nedávno studii, v níž odborníci zkoumali, nakolik je pro člověka rozhodující design při výběru kavárny nebo restaurace . Z výzkumu vyplynulo, že to je více než osmdesát procent. Ohromně mě to potěšilo. Čím se pro vás jako pro designérku odlišuje kavárna a bistro? Kavárna je pro mě klidnější prostředí, kde se tolik nepodává jídlo , kde hraje příjemná hudba a kde si člověk povídá, čte noviny. Bistro by v mém podání mělo svým způsobem navozovat rychlost a přehlednost - abych se rychle dozvěděla, jaké jídlo mohu mít, stejně rychle ho dostala a mohla odejít. Myslíte si, že dnes atmosféra kaváren připomíná ještě něco z éry jejich rozkvětu ve 20. a 30. letech? Určitě ne. Tehdy nebyla nákupní centra a žádné kavárny , do nichž by lidé jezdili s nákupními vozíčky. Ale i dnes se stalo určitou zvyklostí, že člověk alespoň jednou za den zajde do kavárny , s někým se tam potká, vyřídí schůzky a mezi tím telefonuje. Vznikl také zvláštní druh internetových kaváren , kde se lidé nechtějí potkávat, ale kam chodí psát dopisy. Vlastně se tam potkávají s lidmi, kteří jsou strašně daleko. Chodíte ráda do kavárny ? Nemám na to moc čas, ale když chodím, tak do těch "svých", které jsme navrhli. Nejčastěji za Davidem Mizrahi, protože tam umějí udělat nejlepší kávu. Jaký typ interiéru navrhujete nejraději? Mám ráda příjemné a milé klienty. Pak už je jedno, jestli s tím člověkem navrhujete byt, kavárnu , restauraci nebo hotel . Hlavně ten člověk musí být zajímavý. Už jste odmítla klienta proto, že vám neseděl? Ne, ale většinou ho nepoznáte na první nebo druhé schůzce, kde se o spolupráci rozhoduje. Ale odmítla jsem klienta proto, že máme moc práce. Respektujete vždycky přání klienta? Úplně. Snažím se ho vyslechnout a pochopit, co on od toho interiéru potřebuje. A i když to někdy vypadá, že to celé jakoby "přetočíme", vždy se snažíme jeho problém vyřešit. Ještě nemáme nespokojeného klienta. Kdo tvoří vaši klientelu? Ze sedmdesáti procent jsou to cizinci, kteří v Praze žijí a ze třiceti procent Češi. Většinou jsou to lidé, kteří o architektuře a designu něco vědí, mají je jako svoji zálibu, a v dané chvíli už třeba také vědí, proč jdou právě k nám. Přestože jsme velmi krátkou dobu na trhu, a jsme velmi mladý ateliér, já jsem tady více méně nejstarší, tak nás znají. Vytváříte si osobní vztah ke klientům? Zrovna dnes ráno jsem v rádiu slyšela rozhovor s Evou Jiřičnou, která říkala, že je-li projekt úspěšný poznáte podle toho, jestli máte na konci o přítele víc. A to mi připadá nejvýstižnější. S těmi lidmi prožijete kus života. To nejsou týdenní záležitosti, byt trvá tak půl roku a toho člověka vídáte minimálně jednou týdně. A to už se vytvoří nějaký vztah. Jste přísná? Myslím že ne. K nám často přicházejí lidé, kteří mají byt v rozestavěném stavu. V takovém případě to pak možná vypadá, že jsem spíš přísná nebo dokonce krutá. Říkám: Tyhle stěny musí spadnout a tyhle příčky je třeba posunout. Protože ono se někdy zdá, že bytový design je jenom o nábytku, ale ono jde o rozložení prostoru. Takže když někam přijdeme, nebojíme se dělat větší změny - bourat příčky, zvětšovat otvory, nepoužívat běžné rozměry, navrhovat nové osvětlení. Pokud přijmete zakázku, co děláte vy a na čem se podílejí vaši spolupracovníci? Já vždycky přináším vize, vytvářím koncepce a inspiruji práci s novými materiály a technologiemi. Na kavárnách pro Davida Mizrahi se mnou spolupracovali zejména Miloš Beran a Lukáš Juřina. Protože tři lidi kavárnu nakreslí řekněme za tři čtyři týdny. A pak jsou větší projekty a na nich pracuje daleko víc lidí. Nás v Mimolimitu zatím není moc - dvanáct. Chci, aby ateliér ještě trochu vyrostl, ale skončila bych tak na dvaceti lidech. To je zatím moje ideální představa. Jak vlastně fungujete jako designérka a zároveň architektka? Potýkají se ve vás někdy tyhle dvě profese anebo jsou vždy v souladu? Mohou být docela klidně v souladu, pokud postupujete od celkové koncepce k jednotlivým designovým celkům, a potom k designovým detailům. Přitom ten detail se může stát ústředním motivem interiéru, pokud se tak architekt rozhodne. A je také dobré něco vědět jak o stavebních konstrukcích, tak o technologiích a materiálech a všechno kombinovat dohromady. Já si myslím, že to je plus, mít přehled z obou stran. Které projekty vás nejvíc potěšily? Mě vždycky hodně baví ten poslední, ale mám ráda i ty minulé. Na druhou stranu nejsem na nich závislá. Závislá? V tom smyslu, že bych se o ně strašně bála a přemýšlela, jestli se s nimi zachází dobře. Když máte navrhnout třeba byt, kde začnete? Rozložením prostoru. Vždy je dobré mluvit s člověkem, který v tom bytě bude bydlet a dozvědět se, v jakých časových pásmech ho bude užívat. Ale každopádně platí: Ložnice na východ, obývák na jihozápad, pokud je pracovna, tak na sever, s tím se nedá nic zkazit. A potom musíte najít vztahy mezi jednotlivými místnostmi, protože někdo víc využije kuchyň s jídelním stolem, zatímco jiný člověk chce mít kuchyň oddělenou a zavřenou a chce užívat obývák a pracovnu. Někdo pomalu ten obývák vůbec nechce a chce jenom kuchyň a ložnici. Jeden si přeje velkou a druhý malou šatnu. Každý člověk je jiný. Záleží na tom, aby se to v každém bytě všechno hezky poschovávalo a rozmístilo a lidem se tam dobře bydlelo. Máte nějaký architektonický nebo designérský sen? Mám. Velký dům. Ještě jsem žádný velký dům nepostavila, všechno to byly zatím jenom rekonstrukce. Takže bych chtěla postavit velký dům a dělat do něj interiér. Kolik hodin denně přemýšlíte o práci? Dřív jsem do práce chodila ráno kolem deváté. V současné době máme hodně náročných zakázek, takže chodím tak na půl osmou a odcházím kolem půlnoci. Někdy už mi to přeroste přes hlavu a pak musím celý den spát. Stalo se vám někdy, že jste nějaký problém nevyřešila? Ne. Prostě nejde si vymyslet nějakou koncepci a trvat na ní za každou cenu. Někdy se stane, že začnete nápad kreslit nebo vám ho začne někdo rozkreslovat a ono se ukáže, že to nebude fungovat. Je potřeba si včas uvědomit, že je to slepá ulička, odhodit to a začít jakoby ten problém řešit jinak. První úsudek nemusí být vždycky správný. Jak máte vyřešené své vlastní bydlení? Špatně. Nemám čas. Až teprve teď dochází na můj byt. Jeden kolega z ateliéru mi ho pomáhá kreslit. Jak ten byt bude vypadat? Jsem vášnivý obdivovatel Ingo Maurera takže budu investovat do jeho lampiček. A také do stolů a dalších věcí, které si navrhuji sama a které se dají stěhovat. Nepočítám s tím, že bych v tomto bytě zůstala napořád, takže nehodlám příliš investovat například do podlah. Bude to jakoby rozumná skořápka, což je asi běžný přístup lidí, kteří si navrhují byt. Jste drahá? Myslím, že ano, ale cena odpovídá kvalitě. Jste bohatá? Asi ne, ale vytváření krásných věcí mě baví. Barbora Škorpilová Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor konstrukce a tvorba nábytku. V letech 1991 až 1997 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru architektury a designu u profesora Bořka Šípka, v roce 1997 a 1998 byla na VŠUP asistentkou ak. arch. Jiřího Pelcla v Ateliéru architektury a designu. V roce 1996 založila s architektem Jiřím Nedvědem studio Mimolimit, kde vzniklo na čtyřicet projektů interiérů a staveb (např. hotely Neruda, Holiday Inn, restaurace Zahrada v Opeře, Square, Kampa Park, Hergetova Cihelna, kavárny Café Emporio, Fragille, Bubble Club, Obytný soubor Atletická, Rezidence Belgická, interiéry bytů, obchodů a kanceláří). Vystavovala v Praze, Miláně, Londýně, Budapešti a New Yorku. Ihned
Příbuzné články...
19.04.2022 Plastická čokoláda13.04.2022 Velikonoce po polsku 11.04.2022 Velikonoční macarony 09.04.2022 Velikonoční beránek 06.04.2022 Velikonoce - Oříškové řezy s vaječným koňakem [další příbuzné články] |
Dnes je čtvrtek čtvrtek 21. listopadu 2024
svátek slaví Albert, zítra Cecílie Top 5 měsíceReklama
ReklamaReklama |