fiogf49gjkf0d
Historie čokolády
Původně se za slovem čokoláda skrýval nápoj – dokonce “nápoj bohů” (latinský název Theobroma cacao). Zmínky o čokoládě a kakaových bobech pocházejí již ze slovníku olmécké civilizace - 1500 až 400 př. Kr. (podle knihy The True History of Chocolate), ačkoli se původně čokoláda připisovala pozdějším civilizacím Mayů a Aztéků.
Výrobu čokoládových tabulek, kterou nám dnes přibližují čokoládové linky reklamních manufaktur, umožnila až průmyslová revoluce.
Ondřej Havelka nás občas zavede do čokoládového města pod kouzelnou oblohou a nad tím vším ještě září naše čokoládová hvězda. Mimochodem, Orionku založil František Maršner koncem 19.st.
Naši potomci jsou již od útlého věku živeni mýtem fialové krávy, která jistě spatřila alpskou louku pouze z rychlíku. Původně byla čokoláda záležitostí zcela přírodní.
Podle lékaře a spisovatele Francesca Rediho (působil na dvoře Cosima III. dei Medici) se koncem 17.st. používalo jako aromatických látek jasmínu, pižma nebo velrybích spermií.
Dnes se však do čokolády, stejně jako do ostatních potravin, přidávají pro zlepšení chuti, vůně, barvy a trvanlivosti různé chemické ingredience.
K čemu všemu se kdy čokoláda používala?
Způsoby využití kakaových bobů a čokolády kopírují způsob lidského uvažování, od uspokojení základních biologických potřeb přes snahu obohatit se až k jejímu zneužití v oblasti zločinu. Původně se tedy čokoláda konzumovala v tekuté podobě jako směs rozemletých pražených kakaových bobů a vody.
Pro zpestření chuti dodávali Mayové a Aztékové do nápoje různé druhy aromatických rostlin: vanilku, chilly, nové koření, nebo med. Přislazování čokolády pomocí třtinového cukru ze 16.st je záležitostí Španělů, kteří nápoj připravovali a ochucovali podle středoamerických vzorů: přidávali tam vanilku nebo mletý černý pepř.
Celá středoamerická oblast používala kakaové boby nejen k přípravě lahodného nápoje, ale také jako měnu. Za jeden bob jste mohli pořídit jedno rajče, avokádo stálo tři boby a pěkná krůta měla cenu sta čerstvých nebo stodvaceti sušených kakaových bobů (podle aztéckého dokumentu z r. 1545).
Vzhledem k energetické hodnotě popíjeli nápoj bohů zejména aztéčtí válečníci, aby měli dostatek sil k porážce nepřítele. Touto skutečností se inspirovala i americká vláda během II. světové války. Tabulka čokolády v energetické hodnotě 2500 kJ patřila k dennímu přídělu potravy.
Na španělském dvoře Filipa II. koncem 16.st. vedli lékaři a šarlatáni spory o léčivých účincích božského nápoje. Nakonec zhodnotili, že je čokoláda dobrá ke snižování horečky vzhledem k jejím chladivým účinkům.
Čokoláda se stala i vhodným nástrojem pro traviče. Papež Klement XIV. byl údajně otráven zákeřnými jezuity právě při požití šálku čokolády (1774).
Čokoláda dnes
Dnes je čokoláda především spotřebním zbožím v podobě tuhé, ale i tekuté.
Vyskytuje se v nejrůznějších tvarových variacích a obměnách. První mléčná čokoláda se objevila roku 1879. Tobleronka je tvůrčím výplodem Jeana Toblera z počátku minulého století (1908). Na plněných čokoládových bonbónech si děti, ale i dospělí pochutnávají již od roku 1913.
Tabulka čokolády a lidská povaha
Obyčejná tabulka čokolády dokáže odhalit váš charakter a případný sklon k závislosti.
Z hlediska konzumace čokolády existují dva typy lidí: do první skupiny patří lidé, jenž podléhají svým vášním a dokáží slupnout tabulku na posezení, do druhé skupiny můžeme zařadit umírněné a šetrné konzumenty, jenž tabulku racionálně dělí na jednotlivé čtverečky a konzumují je postupně v rozmezí několika dní.
Takový postup ovšem může vést k vypěstování závislosti, stejně jako na kávu, cigarety, alkohol či drogy.
Negativní důsledky pravidelného pojídání čokolády nejsou naštěstí tak katastrofické jako při přílišném kouření, pití alkoholu či požívání drog.
Proto můžeme považovat za absurdní vznik protičokoládových odvykacích zařízení.
