Cukrářské soutěže mají mnohočetné zastoupení jak na tuzemských, tak i zahraničních kolbištích, a to v působení tzv. hotelové či umělecké cukrařiny, pokud zůstaneme pouze u základního rozlišení.
Kromě toho svoji samostatnou kapitolu zaujímá další obor z kategorie sladkého řemesla, kterým je perníkářství, jež svoji specifickou tvorbou si začíná vyšlapávat cestičku k samostatné kategorii. Řeč je v těchto případech o cukrářských sólo soutěžích, kdy obor reprezentuje sám sebe, a jeho tvůrčí přednosti či nedostatky spadají výhradně na vrub dotyčného tvůrce.
Jinak je tomu ovšem v kombinaci dvou příbuzných řemesel, kdy cukrářský dekor bývá doplňkem kuchařských exponátů na soutěžní tabuli. Pozor, důležitý výraz - „bývá doplňkem“. – Přesněji řečeno, cukrářská tvorba ve společnosti kuchařských výrobků je takto spíše vnímána. Je potřeba důrazně říci, že mylně, neřkuli až osudově mylně.
Ve prospěch poslední věty svědčí mnohá zkušenost z různých typů soutěží, kde cukrařina byla v soutěžním zadání v symbióze s kuchařským řemeslem, a byl to právě sladký obor, který prostřednictvím svého tvůrce doslovně zabil skupinové dílo soutěžního celku. A nebo naopak zalepoval díru tam, kde kolegové s vařečkou v ruce nedotáhli některý z detailů soutěžního zadání až do správného konce.
V kooperaci obou gastro řemesel na soutěžním pódiu platí fyzikální přísloví o síle řetězu, který je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. V případě cukrářské tvorby, v možnosti záporného působení, to platí možná dvojnásob.
Je to tím, že cukrářský exponát je ve společné kompozici dominantní svým rozměrem. Kuchařská tvorba ve studené kuchyni díky vizuálnímu charakteru výrobků se většinou drží – promiňte mě ten výraz – nízko při zemi. Cukrářská, především v uměleckém směru, má prakticky neomezený vertikální, ale též i horizontální prostor pro své vyniknutí. A právě to, co nejvíc bije do očí, bývá největším předmětem pozornosti.
Tato samostatná disciplína bílého řemesla sehrává v kolektivní kuchařské soutěži ve významovém vjemu mnohdy roli druhých houslí.
Ovšem ve sféře vizuální působnosti soutěžní tabule má značný podíl na tzv. prvním, ale i zároveň celkovém dojmu a nejednou v historii velkých soutěží sehrál výkon cukráře rozhodující roli ať v kladném či záporném ohodnocení. Cukrářská práce svojí podstatou umožňuje ve vizuální oblasti větší umělecká kouzla nežli kuchařská tvorba a proto je jí ve špičkových týmech věnována zvýšená pozornost pro schopnost vytvoření pozitivní image soutěžního díla.
Proto každý špičkový kulinářský tým, pokud se v soutěžním zadání nalézá cukrářská vazba, dbá o to aby tento velmi významný prvek nesehrával pouze doplňkovou roli, ale byl aktivním činitelem určujícím pozitivní dojem celkové tvorby včetně vkusného a účelového aranžmá výstavní tabule.
Není žádným tajemstvím, že podle mnohých soutěžních propozic je možné nasazení pouze jednoho cukráře, a přesto se na cukrářském designu podílí i další cukrář.
Pokud má cukrářský exponát hrát roli, která je mu v očích disignerských a hodnotících expertů přisuzována, tak při náročných podmínkách na soutěžích vyšších řádů již jeden cukrář nestačí.Tato skutečnost je předmětem mnohých diskusí a takto dublovaná cukrářská pozice vynucená pro náročnost při soutěžní tvorbě tohoto druhu, volá po své legalizaci.
Úskalím přítomnosti cukrářské dekorace na kuchařské soutěži bývá ta skutečnost, že cukrář sám o sobě je výtvarným sólistou. Jeho brilantní výkon může „přeřvat“ celkový vzhled tabule a zbytečně potlačit do pozadí kvalitní práci kuchařských kolegů. Zde záleží na cukrářském tvůrci, aby své umělecké ego podřídil zájmu kolektivní tvorby, - či k tomu byl donucen - tak aby ve spojení s kuchařskými výtvory nepůsobil vliv jeho práce rušivě. Zde je to již otázka týkající se vrozeného citu pro sladění detailů ve prospěch celku snoubícího se s aranžérským vkusem buď u cukráře samého, kapitána či aranžéra týmu.
Vliv cukrářského exponátu při kuchařských soutěžích vždy hrál velmi významnou roli, a ten kdo si byl jeho významného vlivu vědom a tento poznatek uměl převést do praxe, zpravidla jej zúročoval dobrým výsledkem.
Cukrářský exponát nejen že je námětem, který svojí rozměrovou skladbou nejvíce upoutává, ale je též velmi výrazným aranžérským prvkem, jenž ovlivňuje celkový dojem soutěžního zadání po výtvarné stránce. A zde při vkusném a atraktivním zhotovení výrobku a dobře zvoleném prostoru jeho umístění je možné získat plusové body za umělecký dojem.
V propozic či z úst hodnotících komisařů je možné často vysledovat výrok o tom, že doplňkové prvky dekorací se nehodnotí. Nebývá to tak zcela pravda. Existuje jakési podvědomé hodnocení, které v případě nejasnosti či rovnosti bodů dokáže právě prostřednictvím vkusné dekorace, a zároveň i jejího umístění, posunout komisařův vjem třeba jen o milimetr, kdy i tato miniaturní vzdálenost může být rozhodujícím činitelem v konečném součtu. A zde se prostřednictvím (předpoklad je že výtvarně zdařilého) strategicky umístěného cukrářského námětu naskýtá veliký prostor pro zisk onoho mnohdy podvědomého, ale třeba rozhodujícího bodu.
Posloužím konkrétním příkladem z erfurtské olympiády, kdy jsem diskutoval s předsedou rozhodčího sboru na téma priorit celkového vítěze olympiády. Onen fundovaný a mezi kolegy a soutěžícími respektovaná kapacita, sám dlouholetý národní reprezentant, vyslovil - možná to ani neměl v úmyslu – že vítězný celek zaujal již na první pohled úpravou soutěžního stolu a měl i mimořádně zdařile zhotovené popisky výrobků. Teprve potom se předseda rozpovídal o oněch prioritách, které spadaly do hodnotících pravidel. Netvrdím tím, že popisky rozhodčí bodovali, ale v každém případě jejich vzhled a celková působnost zůstala i tak ostřílenému rutinérovi v paměti. Kapka vedle kapky vytváří moře. Dobře zhotovený drobný detail ve spojení s dalším detailem může vytvořit bodový objem.
Umístění cukrářského exponátu v kuchařské kompozici bývá zpravidla uprostřed výstavního prostoru. O strategické postavení ve středu pole, ať v bitvách, šachových partiích apod. se vždy vedou urputné boje. Totéž místo zaujímá obvykle cukrářská dominanta a okolní prostory vyplňují ostatní prvky soutěžního zadání. Pokud exponát je umístěn excentricky vůči ostatním soutěžním výrobkům, neboli je prostorově tzv. „utopen“, je svým rozměrem zdrojem dojmu nevyváženého prostoru a tak zásluhou špatného umístění může i dobře zhotovené dílo ztrácet na atraktivnosti a tím též i zisku bodů.
