fiogf49gjkf0d
V poslední době je možno pozorovat rozmnožení hlodavců, kteří se stávají velmi závažným ekonomickým i hygienickým problémem. Škody způsobují nejenom znehodnocením napadených potravin, ale také prohlodáváním otvorů ve stavbách, poškozením nábytku, zařízení, kanalizačních nebo elektrických instalací, často i znehodnocením skladovaného materiálu. Dále musíme mít na paměti značný epidemiologický význam hlodavců.
Onemocnění způsobovaná hlodavci
Hlodavci jsou totiž hostiteli původců některých onemocnění lidí. Je možno uvést například velmi závažné onemocnění Weilovou žloutenkou. Ta je způsobena letospirami, které jsou vylučovány močí potkanů do prostředí. Ale i jiní hlodavci mohou vylučovat letospiry, které způsobují obdobná, i když méně závažná onemocnění. Hlodavci mohou přenášet i další onemocnění, i když se zlepšenými hygienickými podmínkami dnes již jsou spíše u nás historickou nebo exotickou záležitostí (mor, tularemie, horečka z krysího kousnutí apod.)
Z hlediska potravinářské výroby je nezanedbatelné i riziko, že hlodavci mohou být rezervoárem salmonelóz, kterými kontaminují napadené potraviny a tak může dojít ke vzniku rozsáhlejších epidemií tohoto onemocnění, pokud jsou zanedbány hygienické zásady pro manipulaci, zpracování a skladování surovin nebo výrobků. Při jedné takové epidemii v dnes již neexistující cukrářské provozovně v našem městě onemocnělo před 15 lety téměř 600 osob.
Zprostředkovaně mají hlodavci i ten význam, že jsou hostiteli blech, klíšťat a roztočů, kteří mohou napadnout člověka nebo přenášet na člověka některá onemocnění.
Druhy hlodavců v potravinářských provozovnách
V našich podmínkách se v provozech zaměřených na výrobu nebo zpracování potravin setkáváme nejčastěji s myší domácí, potkanem nebo krysou. Na podzim podzim a v zimě pronikají do potravinářských provozoven i hlodavci, kteří běžně žijí mimo lidská sídliště, např. myšice, hraboš polní, hrabošíci a vzácněji i jiné druhy.
Z čeho můžeme usuzovat na přítomnost hlodavců v objektu ?
Přirozeně stav, kdy je přímo pozorujeme, signalizuje již situaci, kdy populace hlodavců je již silně pomnožená. Jinak je můžeme nejčastěji pozorovat spíše ve večerních hodinách, v době mimo provoz.
Nejvyšší pohybová aktivita potkanů je asi 2 hodiny po západu slunce.
Na přítomnost hlodavců můžeme usuzovat i z původních znaků jejich činnosti, např. z toho, že východy z nor jsou ohlazené, někdy je slyšitelný škrabot nebo pískot. Jinou známkou jsou například stopy po hlodání, zejména na dřevěném materiálu. V uzavřených a málo větraných prostorách je průvodním znakem i typický pach, který je specifický pro každý druh hlodavců.
Velmi dobrým vodítkem pro rozpoznání druhu je nález trusu. Ze vzhledu trusu lze uvažovat na to, zda je čerstvý nebo starší. Čerstvý je černý, lesklý, starší trus je matný a šedivý.
V prostorách, kde jsou uloženy potraviny nebo suroviny, jsou stopy po činnosti hlodavců většinou dobře patrné - poškozené obaly, stopy po pohybu hlodavců po povrchu sypkých materiálů. Někdy jsou potraviny odnášeny bez zjevných stop - například odnášení ořechů.
Přirozeně boj s hlodavci musí být veden trvale a ne pouze v případech, kdy zjistíme výskyt hlodavců.
Opatření k předcházení výskytu hlodavců
Základní formou boje proti těmto škůdcům jsou preventivní opatření, i když obecně z našich zkušeností musíme konstatovat, že právě tato opatření jsou zanedbávána. V důsledku toho dochází až k přemnožování populací hlodavců v daném objektu či místě.
Za prvé bychom měli znemožnit pronikání hlodavců do budov a skladů. K tomu je třeba důsledná oprava (zacementování) všech otvorů a děr, utěsnění všech oken, dveří, větracích otvorů. Je vhodné dveře ve spodní části opatřit plechovým pruhem asi 30 cm vysokým. Větrací okna, otvory, apod. opatříme hustým drátěným pletivem nebo perforovaným plechem. Hliníkový plech není vhodný, ten dovedou hlodavci prohryzat. Okna a dveře nenecháváme otevřená. Je nutno dobře utěsnit i kanálové výpustě, opatřit je mřížkou s hustými otvory (maximálně o velikosti ok 2 cm) - nejvhodnější jsou kovové.
Musíme mít také v patrnosti, že hlodavci se mohou do objektů dostávat například větracími šachtami, průrazy pro rozvody vody, energie apod.
Dalším základním opatřením je znemožnění přístupu hlodavců k potravě. Zde je možno doporučit ukládání potravin a surovin do uzavíratelných nádob nebo pytlů na palety minimálně 15 cm od země a ne přímo u stěn. Hlavní zásadou je pravidelný a důkladný úklid, minimálně 1x denně odstraňování zbytků a odpadků do pevně uzavíratelných odpadkových nádob umístěných mimo objekt.
Samozřejmou, i když v praxi často porušovanou zásadou, je udržování čistoty kolem těchto nádob.
Další zásadou je znemožnit zasídlení a zahnízdění hlodavců. Je třeba pověřit, zda v objektu nejsou různé nepřístupné kouty (například pod schodišti, instalacemi, pod podlahami apod.), kde mají hlodavci vhodné podmínky pro hnízdění a rozmnožování. Pokud taková místa jsou, pak buď je nepropustně uzavřeme tak, aby se zde hlodavci nemohli dostat nebo naopak otevřeme tak, aby byly snadno čistitelné a pod kontrolou.
Pro potravinářské provozy by měl být samozřejmý takový režim úklidu, sanitace, udržování pořádku, takové uskladnění materiálu (i nepotřebného), aby nebyly vytvořeny podmínky pro úkryt hlodavců.
Dalším preventivním opatřením k zabránění pronikání hlodavců je použití repelentních látek. Protože však jde o látky s nepříjemným pachem nebo i zdraví škodlivé, není tento způsob pro potravinářské provozy vhodný.
A pokud už se hlodavci v provozovně vyskytnou ?
Pokud již hlodavci do objektu pronikli nebo se zde dokonce zahnízdili, je nutno neodkladně provést represivní opatření. Nejjednodušším a obecně dostupným řešením je odchyt do pastí. Zde je nutno vycházet z dostupnosti pastí, jejich určení s ohledem na druh hlodavce. Výhodné jsou pasti, které mohou odchytávat hlodavce opakovaně. Je však třeba upozornit na to, že nelze používat pasti na principu topení hlodavců (myší), protože tento způsob hubení hlodavců je již zákonem zakázán.
Obecně lze říci, že hubení myší je snazší než odchyt potkanů nebo krys. Tito hlodavci jsou mnohem inteligentnější, a pokud dojde k odchytu jednoho zvířete, ostatní se již pasti vyhýbají. Je potřeba věnovat pozornost umístění návnady i druhu pasti. Pokud jsou potkani odchytáni živí, pak je problém s jejich usmrcením. Zadávení potkana vycvičeným psem není vždy metoda dostupná a je nutné provádět ji mimo provozovnu. Možné je usmrcení v plastových pytlech výfukovými plyny nebo narkotizovat chloroformem. Topení a mechanické ubíjení v hlubokých nádobách je zakázáno zákonem. Odchyt do pastí je však ve srovnání s hubením deratizačními přípravky výhodný v tom, že usmrcení hlodavci mohou být snadno odstraněni a nekontaminují okolí rozkládajícími se těly v nepřístupných místech. Je zřejmé, že při odchytu je třeba dodržovat zásady bezpečnosti práce, zejména před možností úrazu pastí, pokousání živým odchyceným hlodavcem nebo přenosem infekce.
Hubení hlodavců pomocí šelem nebo dravých ptáků není možno v potravinářských závodech z hygienických důvodů uplatnit a proto je nutno sáhnout k hubení nástrahami (deratizačními přípravky).
Nástrahou se rozumí vhodná potrava hlodavce, k níž je přidán jed. Novější přípravky značně snižují riziko otrav nebo jiného poškození zdraví člověka nebo domácích zvířat. Problematika provádění deratizace je poměrně složitá a je třeba značných zkušeností, aby zásah byl účinný. Z tohoto důvodu doporučuji deratizační zásah svěřit odborné firmě, která by měla poskytnout i určité záruky za účinnost a kvalitu provedených prací.
Specifickou problematikou je i volba nástrahy (a to vzhledem k charakteru potravinářského provozu), krytí a umístění nástrah tak, aby je hlodavci přijímali. Pro individuálně prováděnou deratizaci jsou k dispozici již hotové deratizační přípravky dodávané formou nástrah. Dobré zkušenosti jsou například s TALONEM, LANIRÁTEM nebo některými zahraničními přípravky. Cena však často není mírou účinnosti ani kvality přípravků. Tyto přípravky jsou i volně v prodeji. Vždy je nutno důsledně dodržovat návod uvedený na etiketě a používat takové přípravky, které byly řádně uskladněny a nebyla u nich překročena expirační doba. Často větší význam než kvalita přípravků má způsob umístění nástrah a jejich úprava. Nástrahy je nutno klást v rukavicích nebo lopatkou - lidský pach hlodavce odpudí. Nejlépe je umisťovat v blízkosti k potravním stezkám do speciálních stálých krmítek - jedových staniček.
Závěr
I když problematika hubení hlodavců je poměrně složitá a často i finančně náročná, nelze ji podceňovat, zejména ne v potravinářských provozech. Nejen způsobené škody, ale zejména ohrožení lidského zdraví, často formou i epidemie, jsou dostatečným varováním i argumentem pro to, aby boji s hlodavci byla věnována trvalá pozornost.
