Švýcarsku je přisuzován původ jemné čokolády a pod geografickým označením země je tomuto produktu dáván již i třeba podvědomě punc té nejvyšší kvality.
V prvním řádku je uveden pojem jemná čokoláda, a na slovo jemná je potřeba položit zvláštní důraz, neboť bývá Švýcarsko mnohdy mylně považováno za „vlast“ čokolády jako takové. Tento údaj, pokud se někde objeví, je ve své podstatě mylný v plném rozsahu. Náš server již přinesl několik článků o skutečném původu čokolády, která se spletitou cestou kolonizátorských výprav v 16. století dostala z jihoamerického kontinentu do Španělska.
Přibližně o jedno století později měly možnost její ještě, řekněme, syrovou chuť kakaa a cukru ochutnat Italové a po nich Francouzi.
Teprve až poté si čokoládová laskomina našla cestu do země, která její strukturu a chuť zdokonalila na takovou úroveň, že pojem pod názvem čokoláda je spojován – byť mylně – právě s touto zemí.
Ve městě Vevey jistý občan Cailler došel na myšlenku tehdejším způsobem vyráběnou čokoládu zpracovávat odlišnou technologií a jiným strojním zařízením, než se v té době používalo. Tento úmysl nebyl pojat za účelem zlepšení čokoládové kvality, nýbrž kvůli vylepšení produktivity práce a zvýšení zisku. Tak byla poprvé na světě vyrobena čokoláda za použití strojní techniky, kdy bylo dosaženo zcela odlišné jemnosti oproti dosavadním výrobkům. Psal se rok 1819.
Během dalšího století došlo ve Švýcarsku k prudkému nárůstu čokoládovnických firem a na počátku 20. století se ve vlasti „jemné čokolády“ – a tento termín je již oprávněný – nacházelo více jak 20 firem na výrobu čokolády. Pochopitelně, že takováto konkurence znamenala zvyšování chuťové efektivity a docházelo k novým technologickým zpracováním, kdy za největší lze požadovat spojení čokolády s mlékem. Tento kravský produkt byl díky horským pastvinám všeobecně uznávanou kvalitní tekutou potravinou, a nebylo tak nikterak od věci, že svojí prioritou v živočišné produkci přispěl ke zvýšení kvality švýcarské čokolády.
Ale byly zde i další faktory, které přispívaly ke specifické chuti čokolády. Byly jimi rafinovaný cukr s vhodnými vlastnostmi ke směsi s kakaem, včetně minimalizace nečistot v něm obsažených. Svůj podíl na chuťové popularitě čokolády měly i též speciální přísady koření. A když se tohoto progresivního výrobku navíc ujali zruční obchodníci se znalostí propagace, bylo o věhlas švýcarské čokolády postaráno až do dnešních dnů.
