GASTROHRADEC 2005 – 10. ročník - Zlatý hatrik Anny Baštýřové - 1. část

 KUCHAŘI: 

	K/1 Slavnostní mísa pro osm osob a dvouporcová restaurační mísa
	K/2 Šest druhů předkrmů na talířích a pětichodové menu včetně sladkého kuchařského dezertu
	K/3 Pětichodové vegetariánské menu a mísa šesti druhů předkrmů pro šest osob
	K/J Junioři do 21 let -Slavnostní mísa pro osm osob

 CUKRÁŘI: 

	C/1 Slavnostní dort a slavnostní mísa rautových zákusků pro šest osob
	C/2 Malá mísa dezertů pro čtyři osoby a šest druhů restauračních moučníků
	C/3 Tři různé porcovatelné dorty na 12 kusů - z každého výkroj
	C/J Junioři do 21 let - Slavnostní dort - volné téma

 ZVLÁŠTNÍ KATEGORIE: 

	Z/K Kuchařská artistika (led, zelenina, ovoce, slané pečivo, tuk, …..)
	Z/C Cukrářská artistika (karamel, čokoláda, marcipán, …..)
	Z/J Zvláštní výrobek juniorů do 21 let

KATEGORIE PRO HANDICAPOVANÉ: 

	H/K Kuchařský výrobek – volné téma
	H/C Cukrářský výrobek – volné téma
	H/Z Zvláštní výrobek – volné téma

 SOUTĚŽ DRUŽSTEV: 

	D/D Družstvo hotelů a firem v jakémkoli počtu soutěžících, minimálně tři nad 21 let v libovolné soutěžní kategorii
	D/J Družstvo juniorů do 21 let v jakémkoli počtu soutěžících, minimálně tři v libovolné soutěžní kategorii.

(Hodnocení družstva je vypočteno aritmetickým průměrem z dosažených bodů v soutěžích jednotlivců)

Luděk Procházka – předseda hodnotící komise zvláštních výrobků

Chci především vyzvednout nárůst této kategorie, ve smyslu souběhu kvantity s kvalitou. Soutěžící, pokud zvolili řezbářský dekor, v mnohých případech používali zeleninu, tak jsme v ní zaznamenali nejčastější použití dýní, což může být  někdy dvousečné rozhodnutí, které v případě kvalitního zpracování výrobku prospěje, ale i naopak. V těch zvláštních výrobcích, kde si soutěžící vzali za námět vyřezávání zeleniny, ukázali svoji vyspělost slovenští účastníci, kteří přijeli do Hradce dobře připraveni a po zásluze si odváží cenné kovy. Jedná se o olympijského zlatého medailistu Oto Hvizdáka z Púchova a Tomáše Vidu z Bratislavy.
Velkou neznámou byla ruská výprava a jejich práce ukázala, že se při jejich následných účastí bude muset s nimi počítat. Jejich práce s karamelem předčila očekávání, a to se jedná zatím jen o předvoj. Výrazná kvalita byla též u perníkářského výrobku paní Janurové z Pardubic.
Překvapila mě skupina handikepovaných soutěžících jako celku,  kde bylo znát, že u těchto „pracantů vůle“ je již dostatečně zastoupena i technická vytříbenost, která se začíná promítat do kvality jejich práce. Je ale potřeba dodat, že tato skupina má své stabilní vůdčí duo, které je tvořeno paní Handlovou a Indrovou.
Kategorie zvláštních výrobků je různorodou směsí technik, surovin i způsobu prací s odlišným tvůrčím projevem v němž se hodnotí dokonalost provedení, nápad a celkový dojem.

Pavlína Berzsiová – předsedkyně hodnotící komise cukrářů juniorů a seniorů

Cukrářská komise hodnotila juniorské i seniorské týmy, kdy mládežníkům hodlá pro příští rok ulehčit  práci v tom, že jejich síly rozvrství do kategorií slavnostního dortu a modelovaných výrobků. Rozhodnutí vyplývá z reality, že ne vždy jsou někteří mladí cukráři schopni tvorbu slavnostního dortu v odpovídající kvalitě realizovat. V současnosti modelovaný výrobek ne vždy odpovídá svým zadáním podobě slavnostnímu dortu a to jak tvarem, tak i ozdobou. Junioři se tak budou moci rozhodnout, který z tvůrčích projevů je jim bližší a zároveň se tím též docílí zvýšení kvality jejich práce.
Juniorský vítěz z Obecního domu představil moderní výrobek zajímavého tvaru s absolutní čistotou zpracování. Soutěžící dobře zvládla nároky abstrakce prostřednictvím čokolády, marcipánu a karamelu a to jsou prvky na nichž dnes stojí světová cukrařina, a v případě vítězky se jednalo o jejich dokonalé zvládnutí.

Seniorská kategorie v provedení Anny Baštýřové, opět z Obecního domu, měla obdobný charakter volby surovin a dokonalou interpretaci námětu. Čili i zde byla volba jednoznačná. Chci ale zdůraznit, že na dalších místech, a to  jak u juniorů a seniorů jsme zaznamenali nárůst kvality provedení a tím dřívější odstup, řekněme Prahy, od ostatních se již viditelně zkrátil. O lepší bodové ohodnocení těchto týmů připravilo nepoužití zmíněných moderních prvků. V klasickém pojetí tvorby, použiji slovo „nepražských týmů“ je jejich práce na vrcholové úrovni, která bude ozdobou slavnostních tabulí u akcí zaměřené na tyto účely. Ale soutěž GASTROHRADEC má hodnotící kritéria totožná se světovými, a ty vyžadují moderní pojetí. Jestli týmy, které skončily o nějaký stupínek pod vítězem, dokáží během roku tento nezbytný krok udělat, tak příští hradecký ročník  může být hodně zajímavý.

Vladimír Picka – předseda hodnotící komise  kuchařů juniorů

Práce  kuchařských juniorů ani zde v Hradci nepostrádala to, co tuto kategorii zdobí již delší dobu, a to je vysoká úroveň jejich práce. Svědčí o tom nejenom pohled na soutěžní pódia, ale i přehled sbírky medailových ocenění a konkrétně počet zlatých a stříbrných kovů. Musím všechny juniory pochválit za to, že jejich práce byla tvořena v souladu s představou mezinárodní moderní gastronomie a že mladí kuchaři dokáží operativně zareagovat na požadavky měnících se trendů.
Poradit do dalších kulinářských bojů lze přece jen jednu věc a to, nebát se opustit jisté pozici kuchařské kreativity a troufnout si vkročit na trochu tenčí led oblasti nápadů a fantazie. Tato výzva je motivována poznatkem, že nám v poslední době začíná docházet k jistému podobenství soutěžních výrobků a nedomnívám se, že by to bylo tím, že by všichni dospěli do jednotného stádia poznatku ideálu. Oblast představ a jejich realizací nemá a nikdy mít nebude konečnou podobu. 

Milan Sahánek – předseda hodnotící komise kuchařů seniorů

Především chci vyslovit uznání všem dospělým kuchařům, že zde vůbec jsou. Křivka nárůstu počtu a s ní i kvalita soutěžní práce mladých kuchařů má stále vzrůstající úroveň. Rozdíl mezi mladší a starší kuchařskou kategorií se nám stále více sbližuje. A pro dospělé kuchaře není rozhodně jednoduché s dravým mládím držet vývojový krok a nést tak svoji  kůži na trh.
Jako o sympatickém kladu lze hovořit o integraci kuchařů do týmů, kdy spojené síly vytváří i patřičný díl kvality.
Jistě, že i letos se našla chybička, ať už v barevném ztvárnění, v mírné tvarové odchylce či v chuťové kombinaci.
Jedním z rozhodujících hodnotících aspektů byla profesionalita provedení, vzbuzení chuťové emoce, technika tvorby a prezentace výrobku. Stalo se i tentokrát, že se někdo ze soutěžících netrefil přesně do zadání. Za klad považuji to, že na každém exponátu byla vidět snaha a tvůrčí přístup každého kuchaře, který tvorbě svého díla věnoval maximum.

Při příležitosti jubilejního 10. ročníku poctil soutěžní prostory i primátor města Hradec Králové

Moje představa o akci GASTROHRADEC měla podobu spojitosti s jídlem. Skutečnost je o něčem jiném. A to o umění. Jsem nesmírně vděčný všem pořadatelům a organizátorům, že tohle krásné umění může být v našem městě. Je to čest a uznání všem Čechům, jejich příslovečným zlatým ručičkám a taktéž i Hradci Králové.
Vyslovuji poděkování za pěknou podívanou vytvořenou odborníky kuchařského a cukrářského řemesla, která je nejenom vrcholem jejich profesní tvorby, ale i pro mne osobně inspirací jak v mém soukromém, tak i pracovním životě.
Děkuji vám všem a zároveň vám přeji abychom se opět zde v Hradci Králové setkali při pořádání dalšího ročníku, který bude otevírat již druhou desítku této pozoruhodné a krásné soutěže, která patří k ozdobám našeho města. 

Prezident AKC ČR Miroslav Kubec

Je mi ctí, že mohu poprvé ve své funkci veřejně promluvit právě při příležitosti pořádání tak významné soutěže, kterou GASTROHRADEC je. Dnešní desátý ročník je pro mne příležitostí k rekapitulaci vzpomínek uplynulých dějů mající spojitost se vznikem a následným průběhem této největší kulinářské přehlídky v České republice. Mé myšlenky při zpětném chodu celým soutěžním vývojem vyúsťují do podoby obdivu všem, kteří dokázali tuto soutěž dovést do současné podoby, která nejenom že si získala domácí prioritu, ale svým rozsahem a kvalitou patří mezi soutěžní skvosty Evropy. GASTROHRADEC je svým významem velkou součástí zušlechťování kulinářského umu každého kdo třeba jen jednou vytvářel  exponát pro zdejší soutěžní veletrh. GASTROHRADEC je inspirativním stimulem, jenž nutí každého zájemce o účast na kulinářském pódiu aby sáhl až do nejzazších hlubin své tvůrčí inspirace a profesních schopností. Každé ohodnocení získané v Hradci Králové zdobí svého držitele a je dokladem jeho gastronomického umění.
Když zrakem sleduji bílou plejádu kuchařských a cukrářských rondonů, kterou v takovém kvantu dokáže sjednotit pouze hradecká soutěž, zmocňuje se mne dojetí  spolu se závazkem hluboké odpovědnosti vůči vám všem a našemu společnému oboru, protože mohu být při tom a s vámi. A to je zároveň i příležitost pro vyjádření mého poděkování a úcty ke všem kdo se zasloužili o to, že se při příležitosti  jubilejního GASTROHRADCE scházíme již podesáté, stejně jako i vám, kteří svojí soutěžní tvorbou spoluvytváříte v Hradci Králové stavbu krásného chrámu umění našeho společného oboru. 

Prezident soutěže Milan Burda

Má úvodní slova jsou určena vám všem, kteří jste se zúčastnili jubilejního desátého ročníku, jenž byl ozdoben skvosty vašich soutěžních výrobků. Deset ročníků vytváří dlouhou vývojovou řadu na jejímž počátku jsme evidovali 44 soutěžících, na osmém 150, loni 185 a letos jsme se vyšplhali na rekordní výši 217 účastníků. Tento úctyhodný počet je výrazem nejen zájmu, ale snad mohu říci i kvality GASTROHRADCE, ovšem spolu s rostoucí účastnickou statistikou nám narůstá i kapacitní problém pro příští rok. A tak úvaha o tom, že již nastal čas rozložení této soutěže do dvou dnů, nabyla své reálné podoby.
Do té hodláme navíc vložit další obohacující soutěžní prvek v podobě kuchařského studia a teplé kuchyně. Jednalo by se o vaření, řekněme 50 porcí, které by tvořily tři juniorské týmy a to soutěžící včetně kapitána a menu by bylo prodejné pro návštěvníky restaurace, kteří by mohli ohodnotit kvalitu soutěžních výrobků.
Touto cestou vyslovuji poděkování členům všech komisí, kteří se zhostili s úspěchem realizace vyplývající z jejich zaměření, vedení Aldysu za vytvoření optimálních podmínek pro naši činnost, magistrátu města na čele s panem primátorem, představenstvu AKC na čele s jeho prezidentem a pochopitelně všem soutěžícím za skvělou přehlídku jejich soutěžních prací.
Letošní jubilejní GASTROHRADEC vnímáme jako oslavu české gastronomie, jsme rádi, že se nám podařilo překonat loňský účastnický rekord

Milan Burda, Helena Urbanová a pan Kreuter

spolu s dalšími nezobrazenými, např. panem Rundštukem a dlouhou řadou těch bezejmených nesoucí organizační břímě soutěže. 

Trefit ve sportovní střelbě desítku je vrcholová meta všech střeleckých disciplin. Trefit desetkrát desítku je absolutní unikum, které se nestává tzv. každý den, ba ani každý rok. A přece je tentokrát tomu tak. Kritéria tohoto výkonostního supernadstandardu se podařilo splnit organizátorům největší české gastronomické soutěže GASTROHRADEC, která v letošním roce oslavila desáté výročí svého vzniku. Rok co rok náleží k největším, nejnavštěvovanějším a nejkvalitnějším akcím svého druhu a způsobem své prezentace a obsahu náleží i k evropské špičce.
Letošní kulaté jubileum bylo v hradeckém případě i mezníkem jehož tušený příchod se letos proměnil v silné  zaklepání na dveře aktuální podoby.
To spočívalo v nerudovské otázce „kam s ním?“, majíc na mysli každoroční nárůst kvanta soutěžících táhnoucí s rozpukem prvních jarních květů na Hradec Králové ve snaze zmocnění se medailové kořisti  v některé z různorodých kuchařských či cukrářských disciplin.
A že příležitostí a prostorů k dosažení cíle bylo přehršle, svědčí i nabídková listina možností, kterými se  kulatě jubilující GASTROHRADEC prezentoval.
O 217 bodovaných exponátů se zasloužilo 32 kuchařů seniorské a 61 juniorské kategorie, 15 dospělých cukrářů a 57 dorostenců, kterým sekundovalo 34 zvláštních výrobků a tvorba 18 handikepovaných soutěžících.
Suma sumárum, měřeno geografickým měřítkem, soutěže se zúčastnili zástupci 64 měst, 4 slovenští soutěžící s další zahraniční účastí z Moskvy a Berlína.
O celkový počet 166 medailí bojoval zmíněný počet 217 gastronomů, kteří vytvářeli proud jednotlivců, jenž se dle potřeby shlukoval do šiku 19 družstev a to 13 juniorských a 6 seniorských.
Oněch 166 medailových odměn bylo ukuto do počtu 80 kusů bronzové barvy, 58 stříbrného lesku a 28 zlatého třpytu.

To byl 10. ročník GASTROHRADCE 2005.

Fenoménkou tří posledních roků je cukrářka Anna Baštýřová, jež se svým zlatým hatrikem zapsala do historických záznamů absolutních vítězů. Její práce snese ta nejpřísnější hodnotící měřítka, která kladou důraz na absolutnost ve zpracování, která musí jít ruku v ruce s požadavky charakteru soutěže jakou Hradec je. Předsedkyně hodnotící komise  Pavlína Berzsiová to vyjádřila zcela jasně slovem – modernost -. Jestliže to chceme někam dotáhnout, nemůžeme se tudíž řídit nějakými separátními pravidly, ale trendem způsobu provedení a tím i hodnocení, jaký je běžný ve světě. Je to jediná cesta, jak se světu i přiblížit.
V souvislosti s absolutním hodnocením, lze možná i zaslechnout: „A zas ta Praha!“ Ano. Ale proč? V zájmu objektivnosti dalších řádků musím předeslat, že „su ze štatlu“, tj. bydlím v Brně a tím si myji ruce před těmi, kteří by mě mohli obviňovat z přílišné náklonnosti ke „stověžaté matičce“.
Praha, jako naprostá většina hlavních měst světa, má automatickou výhodu v tom, že se o ní více ví než o ostatních městech. Tudíž zájem turistů je více koncentrován do těchto prostor, než kamkoli jinam.
A turista je člověk, který se musí stravovat a tudíž s turistickým zájmem roste i úroveň stravovacích služeb, která se následně prolíná do všech podob, které tento gastronomický obor obsahuje, a tudíž i do soutěží. Ale pozor! Distanc Prahy od ostatních měst se již značně zkracuje. Pohled na bodové nuace dávají za pravdu tomuto výroku.
Francouzská restaurace Obecního domu, odkud se rekrutovali letošní vítězové obou věkových kategorií cukrářského oboru, je jednou ze zásobáren národního týmu. Vítěz kuchařských seniorů je taktéž reprezentant jedné z odnoží národního týmu. Co to znamená? Tito lidé jezdí po světě a ke své manuální zručnosti přidávají i poznatky posbírané na mezinárodních kulinářských bojištích. A jak bylo řečeno, Hradec se hodnotí mezinárodním metrem, do jehož rozměru mezinárodní soutěžní poznatky přesně pasují.
Moderní soutěž je o moderním výrobku. Co je to platné na SuperStar dobře zazpívat „Plují lodě do Triany“ (hit padesátých let), když hledáme zpěváka pro požadavky současnosti. Stejně tak tomu je souboj klasického a moderního díla na moderní soutěži, provedeného  stejnou rukou.
Kuchařská sféra je předešlého jen potvrzením. Půlbodový rozdíl byl mezi vítězným Davídkem z Regionálního týmu Praha a libereckým Hojdou, členem soutěžního „Culinery Nestlé Teamu“, který taktéž zaprofitoval na zkušenostech čerpaných z kuchařských soutěží svého týmu na mezinárodních polích. Opět se potvrzuje staré moudro, že cizina bystří rozum. A za nimi se již tlačí s malým odstupem „táborita“ Svatek.
Když jsem se šest dní před Hradcem zúčastnil soutěže Moravský kuchař v Přerově, pořádané pobočkou AKC Severní Morava a Slezsko, ihned po vstupu do kuchařského studia GASTROCENTRA MORAVIA se v mém nitru rozezněl zvon předzvěsti, že se bude dít něco zajímavého. A taky dělo. Ta soutěž byla veskrze moderní se vším všudy. Začínaje prostředím, provedením, přes zákulisí, design, konče organizací a kvalitou soutěžních výrobků. Vůbec jsem neváhal a dal veřejně hlavu na špalek výrokem:
„Moravský kuchař v GASTROCENTRU MORAVIA PŘEROV - viděno, slyšeno, vytušeno - půjde-li jeho vývoj vzestupnou křivkou, má šanci s přispěním "paní Štestěny", stát se "Trojským koníkem" českých kuchařských soutěží.“ – viz článek na tomto portálu: „Moravský kuchař“ Retigo cup 2005“ .-
A jak v mé hlavě, zůstavší na krku, onen „Trojský koník“ silně zaržál, když se z hradeckého mikrofonu ozvalo oznámení, že vítězným juniorským týmem se stal Regionální tým pobočky Severní Morava a Slezko AKC ČR!
Ve stejném duchu lze hovořit o dalším vítězném týmu, tentokrát seniorském, mající nostalgické složení, které si i jeho členové dali do názvu: „Československý tým řezbářů“, mající personální složení jako převzaté z textu  hašlerovské písně: „z Moravy, Slovenska, Čech.“
Na počátku zrodu byla myšlenka Josefa Kuchaře - jménem – která sjednotila další tři kuchaře – profesí -, kteří se znali ze soutěží ve vyřezávání z ovoce a zeleniny a pozoruhodný tým s dílčím názvem ještě nedávného středoevropského státu tak byl na světě.
Jednalo se o Otu Hvizdáka z Púchova, Martina Klimta z Letohradu, Miloše Skořepu z Tuklat a Josefa Kuchaře ze Bzence. V jednoduchém nápadu byla skryta kvalita v podobě  Hvizdákovy zlaté olympijské medaile, Kuchařovy stříbrné ze stejného bojiště a bohatých soutěžních žní zbývajících členů týmu. Výsledkem bylo cenné vítězství na GASTROHRADCI, což se skoro rovná Řádu práce za pracovní zásluhy udělovaného bývalým režimem. 

A můžeme pokračovat dále třeba cukrářským Bzencem, či brněnskou „charbulkou“, jejíž mistrová Drtinová se udržela na dostřel za giganty z pražských „baráků“ Obecní dům a Hilton prezentovaným romantickým cukrářským tvůrcem Youri Baltaliyskim v kategorii C1, kde v souhrném cukrářském hodnocení se na třetí místo vyšvihla děčínská Klopfštoková.
A obdobnou mluvou lze hovořit o dvojnásobném zlatém olympionikovi Luďku Procházkovi, stříbrném z téže soutěže Josefu Kuchařovi, Mirce Slavíkové a dalších.
Čili není to o Praze jako takové, ale o každém jednotlivci a kolektivu, který chce na sobě pracovat a který má svou profesi za své životní poslání. 

Ve zvláštní cukrářské kategorii vypálila všem rybník moskevská Elena Shramko, která svojí karamelovou kreací vévodila této skupině. Kvalitní prací se prezentovali i další moskevští soutěžící. (A řeklo by se rusáci! Abychom se v blízkém budoucnu moc nedivili!) Eleně zdárně konkurovala Ilona Janurová s klasickou pardubickou  perníkářskou tvorbou v moderním pojetí.
Zde chtěli do bojů zasáhnout i němečtí „karameláři“, ale jejich pozdní příjezd a snaha časovou ztrátu dostihnout způsobila, že se jejich cukrový monument zhroutil jak domeček z karet.
Řezbářská kategorie – hodnocena v rámci pravidel zvláštního výrobku -  byla ve znamení progrese „slovenských chalanov“. Zlatý olympionik púchovský Oto Hvizdák sbírá pravidelně přední umístění a výjimku nečinil ani na letošním GASTROHRADCI. A obdobně si vedl i bratislavský talent Tomáš Vida, který carvingem očividně žije. Ten byl ale ve smíšené skupině zvláštních výrobků předstižen novopackým Janem Vraštilem odlišně profesně zaměřeným. 

Asi největší obdiv si zaslouží handicapovaní soutěžící, kteří napříč nepřízni osudu místo hodu flinty do žita berou do ruky srp jako svatá Markéta a tvoří prostřednictvím své tvorby parádní soutěžní žně. A když jsem použil příměru o Markétě, tak zůstaneme i u ženského pokolení, které v provedení dámského tria Handlové, Indrové a Exnerové opanovalo vítězné stupně handicapovaných cukrářů, kuchařů a zvláštních tvůrců.
Zde bych si ještě dovolil zmínku o porotě, která hodnotila různorodou směs soutěžních námětů a musela mít neobyčejně ostře nabroušené ostří hodnotícího pohledu, protože zde se porovnávala tzv. „jabka s hruškama“.
Ale specializovaný tým věhlasných odborníků na čele s dvojnásobným držitelem zlaté olympijské medaile Luďkem Procházkou byl dostatečnou zárukou, že bodový příděl bude v těch souběžných dimenzích předvedené soutěžní kvality.
V juniorské kuchařské kategorii „krbař“ Maděra, lašský Mohyla a „sirkařka“ Soukupová potvrdili již dávno známou pravdu, že mladí kuchaři již skoro srovnali krok se svými staršími profesními soukmenovci. Když předseda hodnotící komise kuchařů seniorů Sahánek právě jim děkoval za účast a odvahu s kterou přijeli do východočeské metropole, kde měli za soupeře své vrstevníky, soutěžní pravidla, ale i „přes řeku“ své mladší kolegy, věděl velmi dobře o čem hovoří.
A totéž lze říci i o mladých cukrářích,  - potažmo cukrářkách – jejichž kvalita práce také nemívá mnohdy příliš daleko k výkonostní laťce svých zkušenějších kolegů, jak bylo patrné např. u práce vítězky Ivety Hadnagyové z Francouzské restaurace Obecního domu.

Jeden kulatý seriál soutěžního GASTROHRADCE je za námi. Příštím rokem se otevře zřejmě nová podoba „českých gastronomických soutěžních Atén“. A ten, kdo má ve své profesní torně ukrytu maršálskou hůl, určitě dobře ví, že prostředek k jejímu vytažení  vede přes GASTROHRADEC a nejlépe již při blížícím se ročníku 2006.

pokračování zítra...