Postříbřená Basilej Národního týmu ČR

Ze stříbrného jíní mrazíků ranní Basileje předzvěstujícího poetický čas Vánoc, uzmul Národní tým kuchařů a cukrářů České republiky dvě vlákna svého úspěchu a okrášlil jimi svoji dosavadní soutěžní bilanci.
Národní tým, držitel dvou bronzů, jednoho stříbra a diplomu z  loňského olympijského Erfurtu, hodlal zmapovat bílá místa na glóbu své olympijské tvorby a rázně prosmejčil všechny kouty své národní kuchyně a generální úklid takřka do roka a do dne zúročil do podoby dvou stříbrných medailí. Kolbištěm stříbrné žatvy byl basilejský Salon Cuinaire Mondial, který rok po Erfurtu ukrojil poslední rok své atypické pořadatelské periody šesti roků.

Manažer týmu Jiří Michálek a kapitán Jiří Král poskytli našemu gastronomickému portálu rozhovor, jehož obsah tlumočíme volnou formou v následujících řádcích reportáže.

Národní tým provedl v krevním oběhu své činnosti mohutnou transfúzi objemného množství kubíků mladé krve odčerpané z vlastních zdrojů juniorského týmu. Další chirurgický zásah směřoval do oblasti, která v soutěžním týmu plní roli, kterou zaopatřuje basa v kapele svým tvrzením muziky. Tímto soutěžním kontrabasem je cukrářský post, který nároďák rozšířil na trio mistrů sladkého umu, kteří se ve studené kuchyni specializují na tvorbu zadání různých kategorií jako jsou např. skulptury a talířový dezert, jour bonbony, pettit foure apod.
Mládí, nepoznamenané tím co bylo, nýbrž upírající svůj náhledem  ve směru co bude, již svým příchodem do kolektivu přináší tvůrčí mikrorevoluci v podobě dravosti, kreativity a neotřelého pohledu.

Kuchařská soutěž obsahuje do značné míry i prvky kulinářské módy a jak známo interpret nepřijde na dvě vystoupení v jedněch šatech. Nejinak je tomu i v soutěžní kulinařině, kde při příležitosti té vrcholové se pohybují namnoze stejní arbitři.
V případě národního týmu došlo k celkové obměně stolu, použil se nový porcelán, skleněné talíře a ta podstatná změna rozhodující o zisku bodů se udála v inovaci soutěžních výrobků, kde měrnou hodnotou byl výsledek ze skotské soutěže, jejíž výsledek rozhodl o ponechání prvků úspěšných výrobků s jejich inovací pro Basilej a o odstranění těch, jež se projevily coby třecí element brzdového systému v hodnocení.

Každý bodík, byť třeba pomocného významu, není k zahození a dodržení zásady tematičnosti dekorace způsobí když nic jiného, tak malou výtvarnou přízeň rozhodčího, který možná ocení, že úlomky ledu ztvárněné českým týmem prostřednictvím krystalického skla o velikosti až křepelčích vajíček dobře padnou do ročního období, které napříč kalendářnímu údaji hlásí svým projevem předčasný nástup.

Česká vlajka se vyznačuje třemi rozličnými barvami, a to je přesně tolik, kolik výtvarný vkus unese a tato skutečnost bylo motivem k zakomponování tria charakteristických národních barev do textilní dekorace české soutěžní tabule.
Přestože z hlediska hodnocení začínáme odzadu, přesto náš popis koresponduje s  prvotním pohledem diváka, ale i rozhodčího. Je pravdou, že se říká, že dekorace není předmětem hodnocení, ale ještě jsem se nesetkal s tím, že tuto údajně podružnou stránku výstavního stolu  by nějaký tým hodil za hlavu. Naopak lze říci, že s přibývajícími soutěžemi, též i přibývá dekorativních specialistů a výdajů na zhotovení onoho velmi důležitého prvního dojmu.

Malý vůči velkému je vždy v určitém procentu nevýhody a pokud se odváží ze své pozice k projevu osobité progrese, může to být označeno za tématické vybočení nechci-li přímo použít slovo drzost. Když ale tento prvek oddálení od tradičnosti se ve stejné podobě objeví u gigantů na velké soutěži v příštím roce, je z pohledu kompetentních hodnotitelů považován za nástup nového trendu vyplývajícího z přirozeného vývoje.
V takovémto případě pak je na místě říci, že objektivita dostává pěkně na místo, kde záda ztrácejí své poctivé jméno. Jinými slovy lze prohlásit, že jsme si všichni rovní, ale vůči nám jsou ještě i rovnější...
Ale jak říkají hraniční sousedé Basileje: c´est la vie (takový je život), s českým dodatkem: hlavně zdraví!
Podstata předešlých řádků spočívá v připomenutí toho, že tým určité národní identity nenáležící k vlivným evropským veličinám musí vynaložit na působnost své tvorby mnohem větší úsilí než tým s významnějším rodokmenem. Jedná se o obdobnou úměru problematiky malířských děl, kde se namnoze spíše než tvorba prodává jméno. Navíc je potřeba připomenout dávno známý poznatek, že kuchařská soutěž na mezinárodní úrovni je o penězích. Proto při pohledu do ekonomických statistik HDP  příslušného státu je možné orientačně určit přibližnou polohu v níž se dotyčný tým může pohybovat. Tudíž stříbrný zisk našich  reprezentantů, jednak z uvedených důvodů, stejně ale i tak  z náročného hodnotícího pohledu, jenž byl zákonitě na nejlepší z nejlepších též kladen, lze vidět jako "přišmrncnutý" zlatým melírem.

Společným znakem vývoje soutěžní kuchařské tvorby je její postupné zjednodušování s kladením důrazu na pečlivost zpracování. Z pohledu dneška je již soutěžní historií detailnější zpracování masa např. rozemletím. Dnes se ponechává v celku, vynechávají se dlouhé zpracovatelské postupy, finiš náleží glazování s doplňkem čerstvé zeleniny. Úkony jsou podmíněny striktní precizností provedení.
Při pohledu na basilejskou tvorbu národního týmu je vidět schodový nárůst kvality vyplývající nejenom z umu samotných aktérů, ale z díla též hovoří soutěžní vyzrálost jejíž akční rádius nabytí sahá do dálav prvotních poznatků kulinářské dovednosti, přes vrcholový stupeň profesního mistrovství s pokračováním nabývání poznatků tajů kulinářské soutěžní odnože od piky počínající a dospivší v hrací list hodnoty trumfu jímž je manažerská činnost se znakem působnosti marketingové dopadu.