Vanilka

Vanilka náleží k rostlinách vstavačovitým, mezi které se řadí
orchidee. Její zaznamenané první nálezy jsou hlášené z různých oblastí Mexika, kde jí nejvíce svědčí oblasti v teplých a vlhkých
krajích ve stínu hlubokých lesů a v bahnité půdě. Výskyt vanilky
je též zaznamenán na ostrově Mauritiu, Jávě aIndii. Roste divoce a její pěstování nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
Pěstuje se též uměle a při šlechtění bývá dosahováno dobrých výsledků. Lodyha rostliny se vine na vrcholky vysokých stromů/obdobným způsobem jako u nás chmel/ a zapouští kořeny do jejich kůry. Má tlusté, skoro ploché listy, žlutozelené, velké bezvonné květy v řídkých hroznech. Plody jsou 12 až 26 cm dlouhé, tlusté, a na obou koncích zúžené a podobají se luskům a visí jich až 5 pohromadě. U kmene se zasadí asi tři vanilkové řízky, které velice rychle vyrostou. Půda se kypří dvakrát ročně. Nedozrálé plody se sbírají a zahřívají delší dobu aby
nepukaly nebo se suší 24 hodin ve zvláštních sušírnách při 50 stup. C. Sušené plody se balí do neprodyšných obalů, aby aroma nevyprchalo.
V prvém roce pěstování rostlina neplodí. Ve druhém je sklizeň velmi slabá a naopak se plody předčasně otrhávají aby rostlina zesílela a teprve třetím rokem se vyznačuje plnou sklizní.
Rostlina vydrží asi 10 roků a pak je nutno provést novou výsadbu. Sklizeň se provádí počátkem října a trvá 3 měsíce.
Původcem příjemné vůně vanilky je látka vanilín, které je v usušeném plodu obsaženo 2 %. Slouží pro svoji příjemnou vůni za přísadu, zlepšující chuť pokrmů, podporuje vyměšování žaludečních šťáv, čili je podpůrcem dobrého trávení.
V dnešní době je pravá vanilka zastoupována a nahražována
vanilinem, který je připravený ze šťáv určitých jehličnatých stromů. Umělý vanilin je mnohem silnější než přírodní vanilka a to v poměru asi 50 : 1.