V. ročník Melounového festivalu
Nevyčerpatelné možnosti vyjádření uměleckého pohledu do tajemného labyrintu lidské duše skýtá již dlouhodobě řezbářská dekorativní disciplína, která v českých zemích zdomácněla pod původním označením carving.
Tento druh výtvarné realizace deklaroval svoji výjmečnost dnes již ve stovkovém výstavním či soutěžním řádu a jednou z posledně realizovaných velkopříležitostí byla melounová hitparáda v den svátku patrona kuchařských tvůrců svatého Vavřince, pod jehož symbolickou ochranou našla nejmladší disciplína kulinářského vyznání své útočiště, s místem působení v městě Kladně za generálního partnerství firmy NESTLÉ ČESKO s.r.o.
To, že pořadatelskou organizací bylo Czech Carving Studio z Benešova je pojmem nejen staronovým, ale i též samozřejmým a jeho představitel v osobě Luďka Procházky, nabídl diváckému zraku souboj carvingových Titánů, pod zjemnělejším názvem "SOUBOJ MISTRŮ", rekrutujících se z řad, dnes už možno i říci, zasloužilých mistrů dekoratérského umu.
Ostatně jména ozdobená mnohými vavříny z tuzemských i zahraničních soutěžních pódií hovoří svou výstižnou mluvou a v carvingové mytologii se zapsala skoro obdobně jako kdysi titánští velikáni v antických dobách.
Mistrovská soutěžní sestava spočívala v pojmech typu: Josef Kuchař, Milošové Turek a Skořepa, Janové Kozel a Hajný, s doplňkem carvingových dam "velkoústé" Anny Strnadlové, Markéty Suché, Jany Davidové a Martina Jelínka, kdy tato velmistrovská soupiska byla rozšířena o další zvučná jména typu Pavly Indrové a řezbářského benjamínka Petra Formánka, který svojí tvorbou naznačil, že by se mohl formovat do proporcí možného titána.
Pokud má být souboj mistrovským kláním, je nezbytností dnešní doby, sáhnout i do zahraničí, kde se to mistry, jež se zapisovali do kroniky pomyslné carvingové Golden League, jen hemží. Těmi byli slovenští reprezentanti Oto Hvizdák a Patrik Smaha. Avšak dekorativní tvorba má dnes v úzké špičce výkonů již rozměrnější akční rádius, sahající až do oblasti historické Panónie, a tak diváčtí účastníci Melounového festivalu mohli sledovat zač je v maďarsku vyřezávaný meloun prostřednictvím Attily Tanácse. To byla zmínka o těch, jež jsou našim hranicím nejblíže. Tím nejvzdálenějším příchozím byl Olivier Harbomel až ze samotné Francie.
Podíváme-li se na zúčastněná jména lupou mezinárodních úspěchů, tak nám v sluchu ozvěny u Oty Hvizdáka cinkne zlatá olympijská medajle. Josef Kuchař se může pochlubit kovem obdobné barvy z Basileje a stříbrem z olympiády a Miloš Turek taktéž stříbrem, avšak pro změnu z Basileje.
Ze zahraničí se nezvou outsideři, nýbrž třešničky, respektivě obří třešně, v tomto případě na carvingovém dortu. A tou vzácnou přeshraniční peckovinou byl maďarský matador Attila Tanács, ověnčený zlatými medajlemi z těch nejvýznamnějších světových gastrobitevních polí, kterými jsou olympijský Erfurt, Luxemburk a Basilej.
Ale nejenom on. Jemu svým výkonem skýtal naději zdárně sekundovat ve velkorozměrném souboji i francouzský reprezentant. Mnohé se též očekávalo i od Jana Kozla, jehož dosavadní kladenská účast se neobešla nikdy bez výstupu na stupeň vítězů.
Zbývá ještě doplnit, že zpětný výčet úspěchů zmíněných carvingových es, se u mnohých z nich odráží i v jejich budoucí účasti na blížím se Kulinářském poháru v Lucembursku.
Melounový festival konaný v rámci oslav svatého Vavřince, mívá tradičně zábavnou ozdobu v doplňkovém programu. Ani letošek netvořil výjimku a na pořad přišly proměny mnohých návštěvníků či soutěžících prostřednictvím opeřeného šípu a tětivy luku do podoby Robina Hooda, či Otesánka v klání jedlíků melounů.
Pozoruhodným dílem vytrvalostního charakteru na sebe poutala pozornost kreslířka Marie Brožová, jejíž několikadenní výtvarná tvorba vygradovala do svého závěru právě v den pořádání kladenské přehlídky melounového umění.
Samotný průběh soutěže byl pro trio hodnotících komisařů ve složení Milan Sahánek, Silvie Sulanská a Vladimír Krofta, značným dilematem pro konečnou vykonnostní vyrovnanost naprosté většiny soutěžících, kteří měli možnost svoje umění carvingového dekóru předvést ještě navíc též v kategorii B, nesoucí název "Meloun 3x jinak", a taktéž i v céčkové, určené pro tvorbu při příležitosti dětských oslav.
Zvláštní kategorií byla ta, v níž hodnotícími porotci byli sami účastníci, kteří se bodovali navzájem.
Udělení pěti zlatých medailí nebývá zvykem každé soutěže. Tato půljubilejní se takovouto výjimkou vyznačovala, což je dokument jednak enormního zájmu o carvingovou discíplínu, která v ostrém konkurenčním boji smývá kdysi výkonnostní diferenční rozdíly a zároveň vytváří zhruba VIP desítku vynikajícíh individualit středoevropského gastroprostoru, ze kterého může vzejít i v té nejvýznamnější soutěži zlatý vítěz.
Za zvuků slavnostních fanfár si hlavní cenu Melounového festivalu přebíral maďarský carvingový tvůrce Attila Tanács, jenž svojí dekorativní tvorbou projel kladenským melounovým festivalem hladce jako kdysi samotný krutý Attila Hun, nejslavnější z hunských dobyvatelů Evropy, známý pod názvem "Bič Boží".
Stříbrnou snítkou hlavní ceny byl ozdoben Francouz Olivier Harbomel, tvořící v jemném architektonickém slohu
Bronzový pohár si z Kladna odnášel tradičně úspěšný soutěžící Jan Kozel, jenž svým třetím místem si tak po předchozích dvou zlatech a jednom stříbru odzkoušel všechny vítězné stupínky kladenského Melounového festivalu.
Vítězná carvingová trojice Melounového festivalu 2006 zleva: Attila Tanács, Olivier Herbomel, Jan Kozel
V kategorii B "Meloun 3x jinak" zvítězil Miloš Turek
V kategori, v níž v roli porotců byli sami soutěžící, si vrcholový vavřín odnáší Anna Strnadlová
V kategori C "Meloun na dětskou oslavu" se nejúspěšnějším stal Jiří Křivohlavý
