Čokoládový Elvis Presley

Čokoládový gigant, firma Hershey's, uvede letos v červenci na trh "omezený počet" čokotyčinek, jejichž příchuť simuluje nejzamilovanější jídlo Elvise Presleyho - sendvič s burákovým máslem a vrstvou banánu. Načasování produktu s podobenkou legendárního rokenrolového zpěváka na obalu není náhodné. Letos v srpnu uplyne 30 let od chvíle, kdy z naší planety Elvis Aaron Presley odešel.

Není to jistě první případ, kdy si organizátoři slavnostních výročí - čokoládovny Hershey's spolupracují se správci zpěvákova dědictví, Elvis Presley Enterprises - připomínají zesnulé hudební legendy přes žaludek. Když měl rakouský skladatel Wolfgang Amadeus Mozart loni touhle dobou kulaté 250. narozeniny, salcburské mlékárny přišly - vedle tradičních a proslavených cukrářských Mozartkugeln - s Mozartovým jogurtem s příchutí nugátu a marcipánu. A místní řezník Stefan Fuchs uvedl na trh Mozartův párek - údajně ve tvaru houslí.

Zatímco v Praze, Vídni, Londýně a dalších místech Evropy se pořádaly slavnostní koncerty a uváděla se nová nastudování mistrových oper, v obchůdcích Mozartova rodiště se nabízely také speciální suvenýry jako Mozartovo pivo, Mozartovo víno z Langlois a vafle v novém balení. Prodávaly se také výroční Mozartovy golfové míčky a lahvičky parfému. V limitované edici, jak jinak.

Od samotného skladatelova výročí si krajanští pořadatelé tehdy slibovali čistý zisk 50 miliónů euro. Co potom může vynést letošní rok apoštola rokenrolu? Bez podceňování našich sousedů a Mozarta není Rakousko - ve srovnání s finančním zázemím Elvisovy vlasti - místem pro opravdový "pietní byznys".

Elvisův týden

Nejrozsáhlejší oslavy v hlavním městě státu Tennessee však spadají na takzvaný Elvisův týden, kdy si zde desítky tisíc návštěvníků z celého světa každoročně připomínají hudbu, neuvěřitelný hlas a charisma umělce, který v Gracelandu 16. srpna 1977 ve dvačtyřiceti letech na toaletě zkolaboval. Fanoušci oficiálně požádali, aby tohle datum bylo vyhlášeno za státní svátek, a domorodci z Memphisu jejich každoročnímu setkání přezdívají "Týden smrti".

"Je to příležitost pro lidi ze všech koutů planety, aby se setkali, podělili se o své vzpomínky a připomněli si jednu z nejslavnějších ikon Ameriky," uvedla loni Bushova prezidentská zdravice rokenrolovým příznicům. V konferenčních sálech v centru města budou i letos rokovat předsedové stovek Elvisových klubů z celého světa a poprvé se v Memphisu bude konat také oficiální soutěž o nejlepšího Elvisova dvojníka, jejíž předkola proběhnou v Kingově rodišti v mississippském Tupelu a v kanadském Ontariu. Organizátoři se od někdy kýčovitých impersonátorů dosud distancovali, nyní však doufají, že přehlídka nejvěrnějších kotlet, rozpohybované pánve a božského hlasu přitáhne mladší generaci.

Hlavní akce však tradičně začínají až v předvečer osudného dne, kdy se před branou Gracelandu loni sešlo na 50 tisíc příznivců popkulturního symbolu. Se svíčkami a za doprovodu reprodukované hudby vejdou poutníci v průvodu po dlouhé příjezdové cestě do "Zahrady rozjímání", kde je jejich idol s několika příbuznými pohřben. Pravidelní účastníci oblíbené vigílie ostatně tvrdí, že atmosféra masového setkání připomíná sraz jedné velké rodiny. V roce 2003 tady ti nejoddanější stáli v silném dešti.

Letošní jubileum má ve městě vrcholit speciálním koncertem (VIP lístky za necelých 500 dolarů), kde bude pomocí videotechniky vzkříšený Elvis zpívat za doprovodu živého orchestru. Už v polovině prosince pořadatelé tvrdili, že na památeční představení prodali dvě třetiny lístků.

"30. výročí Elvisova odchodu nám pomůže pozvednout Elvisův fenomén do ještě závratnějších výšin," říká tisková zpráva Elvis Presley Enterprises, jež avizuje nové CD kolekce Kingových hitů, dévédéčka živých koncertů a filmů, stejně jako vydání dalších upomínkových předmětů.

Je Elvis naživu?

Šestnáctého srpna 1977 v půl čtvrté odpoledne prohlásili lékaři v Baptist Memorial Hospital v Memphisu Elvise Presleyho za mrtvého. Bylo mu 42 let a vážil přes 120 kilogramů. Od tohoto okamžiku, který se zdá být logicky nevratným bodem v biografii slavného zpěváka, začala vlna spekulací a spikleneckých teorií, která neustala dodnes.
Část z nich se týká jeho smrti. Lékaři v Memphisu prohlásili, že zemřel na srdeční arytmii způsobenou větším množstvím návykových látek. Později se objevily teorie, že smrt způsobily kodeinové tablety, které dostal od svého zubaře a na něž byl alergický, či že trpěl rozšířením srdeční komory nebo že měl rakovinu kostí.

Debata se v zásadě soustředila na dva body - zda měl Elvis Presley nemocné srdce nebo jinou vážnou nemoc, či zda jeho smrt byla způsobena především přijatými medikamenty nebo drogami. Pozůstalí a přátelé se celkem logicky přiklánějí k verzím, které spadají do první skupiny, řada autorů se však soustřeďuje na jeho potíže s drogami. Nejdále asi zašel Albert Goldman, který v knize Elvis: The Last 24 Hours (Elvis: Posledních 24 hodin) tvrdí, že Presley spáchal sebevraždu předávkováním a že před příjezdem lékařů a policie byly odklizeny zbytky drog a použité jehly.

Ještě populárnější jsou však spekulace o tom, že Elvis stále žije. Existuje množství lidí, kteří tvrdí, že jej viděli po letech od jeho smrti. Za jeden z důležitých faktů třeba považují zastánci teorie o živém Elvisovi informaci o muži, který si nedlouho po oficiálním oznámení zpěvákovy smrti objednal na jméno Jon Burrows (což byl pseudonym, pod kterým zpěvák obvykle cestoval) letenku do Buenos Aires.

Zvláště živnou půdu poskytla těmto spekulacím v roce 1988 kniha Gaila Brewera Giorgia Is Elvis Alive? (Je Elvis naživu?), která se dostala mezi deset nejprodávanějších knih ve Spojených státech. Pozoruhodné bylo i snažení dvou britských bulvárních listů - The Weekly World News a The Sun - vytvořit dojem, že Elvis skutečně v roce 1977 nezemřel a že mají detaily o jeho dalších osudech, včetně těžké zlomeniny nohy při motocyklové nehodě a skutečném úmrtí v polovině 90. let. Ve Spojených státech se nějakou dobu vysílal televizní pořad zaměřený na sběr všech důkazů, že Elvis nezemřel. Dodnes je o tom přesvědčeno množství lidí a svědci, kteří jej například poznali v obyvatelích různých útulků pro přestárlé, požívají stále značné důvěry. Elvis tedy skutečně žije - alespoň na stránkách novin, knih a v televizních pořadech. (mkr)